Druhy výchov

Způsobů výchov je tolik, kolik je rodičů. Nelze naházet všech do jednoho pytle, ale zjednodušeně lze rozdělit výchovu do tří základních typů.

Autoritativní, liberální a demokratický.

Autoritativní výchova by se dala připodobnit k vojenskému stylu.

Dítě je bráno jako materiál k formování. Důležité je, co chce rodič, individuální potřeby dítěte jsou na druhé koleji. Dítě má jasně stanoven režim co smí a co nesmí, kdy chodí spát, kdy se učí, kdy si hraje.

Výhodou této výchovy je jasný řád, dítě se v něm může snadno orientovat a ví co si smí dovolit. Z toho pro dítě plynou výhody jako je jistota a přehled, pokud se přizpůsobí, zná jasný návod na to, jak před rodičem uspět a co má dělat, aby byl oceněn. Nevýhodou je upozadění jedinečné osobnosti dítěte, není zvyklé rozhodovat se samo a většinu životních rozhodnutí prvně konzultuje s rodičem a jeho rozhodnutí bere jako  konečné a neměnné.

Neumí se samo rozhodovat, neumí riskovat a chovat se spontánně. Pokud na to není dítě předem připravováno, může snadno podlehnout autoritám a v dospělém životě může být neschopno vlastních rozhodnutí ovlivňující soukromý život.

Za liberální výchovu je považována taková, která dítěti v podstatě nic nezakazuje. Režim rodiny se podvoluje dítěti, jeho svobodná volba je prioritou. Dítě si samo rozhoduje o všem, od oblečení, přes dobu kdy chodí spát, kolik času věnuje hraní a kolik učení.

Výhodou této výchovy je samostatná osobnost s nepotlačeným sebevědomím.  Nevýhodou je, že dítě může postrádat smysl pro denní řád, jelikož není nuceno překonávat různé překážky a zdolávat povinnosti, mívá problém s dokončením započaté práce, vyhýbá se povinnostem a chybí mu jistota.

Demokratický způsob výchovy kombinuje svobodu a povinnosti. Děti mají daný určitý řád, ve kterém je ale prostor k jeho pružnosti, děti mohou v jejich hranicích s rodiči diskutovat a podílet se na vlastním denní programu(povinnostech a zábavě).

Výhodou je, že děti jsou dobře připraveny na život v dospělosti, protože jejich dětství a systém výchovy se podobá skutečnému životu v dospělosti. Děti jsou schopné diskutovat a obhájit si svá stanoviska.

Nevýhodou je, že rodiče jsou dítěti vzorem, pokud rodič chce po dítěti zodpovědnost a plnění povinností, pokud ze strany rodiče dítě podobné chování nevidí, rodič tak ztrácí svou autoritu a výchova ztrácí význam. Rodič tedy vychovává svým vlastním příkladem.

Málokterá výchova je necinknutá výchovou jinou, i v autoritativní režimu mohou děti mít liberální prvky např. v rozhodování si co s volným časem. Stejně tak dítě vychovávané převážně liberálně může mít v životě pár pravidel, přes které nejede vlak, jako například co bude dítě jíst.

Demokratická výchova může být také více liberální, či autoritativní.

Málokterý rodič si asi způsob výchovy vybere z minuty na minutu, k tomu, jak budeme vychovávat, nás formuje naše vlastní výchova a náš názor na ni, náš temperament a rozumová několikaletá úvaha.

Žádná výchova není jen dobrá, nebo špatná, pro každého se hodí něco jiného.

Co by však mělo všechny výchovy spojovat, aby měly smysl, by měla být důslednost a férový přístup. Pokud dítěti slíbíme odměnu, nebo pohrozíme potrestáním za určité chování, měli bychom být připraveni tento svůj slib splnit, tedy nesmíme vypouštět z úst nic, co nemáme v úmyslu, nebo ve svých silách splnit. Stejně tak pokud jednomu dítěti něco odpustíme a druhému ne bez jakéhokoli racionálního vysvětlení, výchova se míjí účinkem.

Advertisements
Napsat komentář

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: