Je manželka Fritzla oběť, nebo pachatel? Je naše nevědomost omluvou?

Představte si, že víte o něčem opravdu hrozném. O něčem, co většina lidí ani netuší a žijí v mylných představách, že to dnes již není možné.

Mám pro vás dotaz: Jak pohlížíte na Němce, kteří po válce tvrdili, že o koncentračních táborech nevěděli?

Jaký máte názor na manželku Fritzla, který věznil a znásilňoval vlastní dceru? Věříte, že o ničem nevěděla?

A pokud opravdu nevěděla, omlouvá jí to? Je naše neznalost omluvou? Opravdu to ti lidé netušili, nebo jen nechtěli vědět? Zavírali oči před pravdou, je to omluvitelné?

Několik desítek let nás fascinuje brutalita a vraždění II.světové války. I teď, v tuto chvíli, kdy toto píšu jde na Čt2 dokument o druhé světové válce, proces s Goebbelsem-problematika koncentračních táborů.

 

A přesto se stále každý den děje něco velice podobného, v mých očích mnohem horšího, než tehdy. Trvá to jíž desítky let. A situace se příliš k dobrému nemění. Ba naopak, je to čím dál horší.

 

Pokud jste přelouskali celý úvod, odpovězte si na otázku, zda to, co vám tu chci říct, chcete opravdu vědět. Možná máte strach, dozvědět se něco nepříjemného, šokujícího, něco, co vás zděsí. A přemýšlíte-li nad tím, že se to dozvědět nechcete, jaký je rozdíl mezi vámi a manželkou Fritzla? Mezi Němci, co žili v těsné blízkosti vražd a mučení? Nestanete se tak tichým spolupachatelem? A věřte mi, dost pravděpodobně  jím už jste, byť nechtěně.

Souhlasíte se mnou, že jediná opravdu morální cesta je tedy alespoň tu informaci vyslechnout a pak se s ní vypořádat podle vlastního svědomí a rozumu?

Je pravda, že jediná možná cesta je nezavřít před informací oči a teprve pak ji buď přijmout a něco s tím udělat, nebo ji odsoudit a neřešit?

Moje zkušenost s touto informací je taková, že ji lidi nechtějí znát, ale ti, co to nakonec vyslechnou, cítí jednak vztek a stud. Za sebe, že to dopustili. Ale zároveň vděk za to, že konečně prozřeli  že teď můžou jednat tak, aby se na sebe mohli podívat do zrcadla, změnit lidstvo a svět k lepšímu.

Ale nebudu vám lhát.  A svět už možná nikdy nebude stejný jako před tím. Možná máte vlastních starostí dost, možná je další špatná zpráva dostatečný důvod nepídit se. Žít se ve svém soukromém vesmíru blažené nevědomosti. Jak nám doporučuje Táňa Fisherová.

Takže co? Chcete být manželka Fritzla?

-odkaz na youtube zde-

 

 

 

 

Advertisements
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentářů 5

  1. Witch

     /  3.3.2013

    Na tohle Vám jen tak někdo neodpoví. Například proto, že něco jiného je tušit a něco jiného vědět. Nevím, jak jste přišla zrovna na Fritzla, ale protože znám mechanismus domácího násilí, protože policie věc vyšetřovala i z tohoto úhlu, řeknu Vám, že je opravdu dost dobře možné, že věděla naprosto houbeles. Jinak by totiž Fritzl nemusel sám, osobně, krást nájemníkům potraviny, tajně je vykládat z auta a podobně.
    Stejěn tak většina Nemců spoustu věcí vědět nemusela. Byli to ostatně třeba polští zemědělci, co se smíchem ukazovali lidem v kolemjedoucím vlaku, že je čeká smrt (gesto podřezání krku). Z dokumentů a svědectví spojeneckých armád víme, že když nahnali německé civilisty na odklízení mrtvol v jednom koncentráku (Dachau, myslím), byli překvapeni šokem, jaký to viděné utrpení vyvolalo. Taky si říkali, že to přece museli vědět… On ten život asi není přehledný jako nudlová polévka a Vaše otázky čeho všeho můžeme být viníky, jen tak odpovědi nenajdou. Ale jsou také ukázkou, že zamýšlet se a ptát není na škodu. I proto, že Vaše generace tápe a zdravě nechápe. Což je fajn.

    Odpovědět
    • O manželce Fritzla jsem psala záměrně. Záměrně jsem tak i článek nadepsala, protože jsem chtěla oslovit určitou skupinu lidí.

      Já právě patřím k lidem, kteří nejsou dokonale přesvědčeni o vědění jeho ženy o tom, co se dělo. Nemám na to dost informací, neznám tu paní osobně.(to samé i s Němci z II. světové)

      Použila jsem jako příklad právě proto, že když byla tato aféra aktuální, jediný typ názoru, který jsem na paní Fritzlovou slyšela byl ten, že to prostě musela vědět a že kecá a že musela něco minimálně tušit, že něco není v pořádku, tudíž je to i z části její vina.
      Tudíž už jen ten nadpis musí lákat především ty, kteří takový názor mají, či přesný opak a toto téma viny „spolu“pachatele z nevědomosti, je zajímá.

      A pokládám otázku, na kterou nechci odpověď pro sebe, na tu si musí každý odpovědět sám. A uvědomit si, že pokud jsem ochotný odsoudit někoho za to, že něco měl vědět, nebo záměrně přehlížel, měl bych stejný metr použít i na sebe a zajímat se o téma, na kterém se sám podílím každý den.

      Protože to, čeho se ten odkaz týká, je opravdu podporováno námi všemi (jen velmi úzkou skupinou možná ne, ale vzhledem k jeho rozsahu to ani není možné).
      V tomto článku jde tedy o 2 věci.
      1.Donutit lidi zamyslet se nad tím, proč jsme za něco schopni odsoudit jiné, a zároveň jsme to ochotní tolerovat sami sobě. Poukázat na vlastní pokrytectví. Ale rozhodnutí, zda si informaci otevřu, či ne, je pouze na každém.
      2.Předat lidem informaci, o které by měli vědět a měli by pokud možno o ní chtít vědět.

      Odpovědět
      • Myslím že důležité v této debatě jsou poslední dva body paní Harimata, kdykoliv se nad něčím dlouho filosofuje, nemívá to zdárné řešení, drží-li někdo nůž v ruce, také nebudu uvažovat jestli mé řešení bude jednou hodnoceno jako správné, prostě pokusím se zasáhnout, v rámci svých možností? Často, dnes i v minulosti to je, a byl jen alibismus.

  2. Witch

     /  3.3.2013

    Možná ale zároveň otevíráte otázky, o jaké že informace může jít, nakolik máme právo od boku střílet -analyzovat příznaky. Což mi připomíná škody, napáchané paušalizováním skupiny příznaků třeba týrání dítěte. Dítě nechce mluvit o zranění, domlouvá se pohledem s dospělým, evidentně oba lžou, ergo kaldívko volám policii. Což se několikrát stalo a zničilo fungující rodiny v zahraničí (Kanada).. Nebo v dobrém úmyslu implantace falešných vzpomínek na sexuální zneužití rodičem (USA). Desítky případů, kdy psychologové netušili, že ty vzpomínky nacpali dětem do hlavy oni při vyšetření… A informace si nenechali pro sebe. Když vidím jisté rysy chování dítěte a matky v cizím prostředí, snadno mne osloví jisté znaky domácího násilí, mám ale pravdu? Vždyť jsem viděla jen n´ějakou tu desítku podobných interakcí s podobným vyzněním. Je plížící se zakřiknuté dítě týrané doma nebo šikanované ve škole, zneužívané a kým, to taky tipnu? Už se v mém okolí stalo, že domněle týrané dítě v přísnější výchově bylo ve skutečnosti šikanované skupinou premiantek, které si to užívaly, kryté všeobecnou přízní učitelů. A jeden by řekl, že matka mohla mít mírně sadistické sklony…
    Jakou informaci a kdy sdělit? Po čem pátrat? Co přesně dělat? Koho oslovit? Osobně bych se pasovala na odhadce lecčeho, ale právě díky tomu vím, že jsem na vratkém ledě dohadů a vím celkově prdlajz. 😉

    Odpovědět
  3. Hoří-li někomu dům, je důležité vzít vědra a jít hasit, kdo a jak požár zavinil se může řešit později, to je můj názor, kdo počká až dům i se všemi v něm shoří, jako se to nedávno stalo, už nemá o čem přemýšlet a zkoumat okolnosti, je zbytečné………A naopak,

    Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: