Výcvik psa II. – komplikace

Před dvěma měsíci jsem psala o našem štěněti, pudličce Honey, kterak se spolu učíme různé psí kousky a jak nám to jde.  Pro ty z vás, které zajímá, jak se nám vede,tu mám další info.

Když už byla Honey na výborné úrovni (což bylo velice brzo, je to chytrá holka), že už zvládla i malé vystoupení v cizím domě a před cizími lidmi, ba dokonce i před 2-metrovým chlapem (který když Honey udělala sudy, nadšením zvolal: „No páni!“, což Honey zhodnotila jako ohrožení a utekla se ke mně schovat), si tři dny na to zlomila nohu.

Ano, tříměsíční štěně si zlomilo nohu. Doteď jsem byla přesvědčená, že mláďata všeobecně mají gumové kosti a zlomenina nehrozí. U veterináře jsme se dozvěděli, že opak je pravdou. Nohu si zlomila během hry na zahradě s naší ovčačkou Xenou. Honey po ní ráda skáče a při jednom skoku nešikovně dopadla a nohu si zlomila. Těsně pod kolenem, jak holenní, tak lýtkovou kost.

Od začátku jsme se snažili Honey psychicky na všechno připravit. Aby byla zvyklá na cestování autem, aby se socializovala s jinými psy, aby byly kámošky s naší Xenou, které toto přátelství také prospívalo, aby se nebála u veterináře, aby uměla všechny důležité povely, aby Honey nebyla fixovaná jen na jednoho člena domácnosti-to vše se nám dařilo a zlomenina nám to celé dost zkomplikovala.

Jak se vlastně zlomenina kosti řeší u tak malého psa, který je ještě v růstu? Místo sádry, se používá kostní čep, který se vloží při operaci přímo do kosti, takže noha je zpevněná a může se nadále používat, nebrání to při růstu.

Takže naše honey prodělala první traumatizující zážitek u veterináře. Nožičku měla pár dní pořádně oteklou a po návratu od veterináře jsme z ní byli všichni dost naměkko.

Honey je velká bojovnice a tak když byla na vytahování stehů, nebyla to žádná hračka. Přesto to Honey všechno zvládla a ačkoli se od té doby při příchodu k veterináři celá rozklepe, snáší to jinak velice statečně.

Náš výcvik musel být přerušen. Nejen kvůli náročnosti některých atletických kousků, ale především kvůli tomu, aby se kost v pořádku zhojila. Honey totiž není největší jedlík. A aby kost dobře rostla, bylo důležité, aby měla všechny potřebné živiny z krmiva. Kdybych s Honey trénovala i nenáročné cviky, byla zvyklá na odměnu ve formě sušeného masa, či jiného pamlsku a to způsobovalo to, že granule, které měly všechny potřebné látky, jaksi nesnědla.

Další problém byl ten, že Honey jako trpasličí pudlík má celkem drobné kosti a čepy, které se na zpevnění jejích kostí použily, musely být tenké, tudíž nedokonale pevné. Kdybychom jí i po nějaké době dovolili hrát si se Xenou na zahradě, kdyby Honey blbě skočila, nebo jí Xena třeba plácla ťapkou, mohl by se čep ohnout a kost znovu zlomit. Byla to škoda, holky svoje řádění na zahradě milovaly. Xena trochu omládla a Honey si užívala hru s někým, kdo její psí řeči rozumí dokonale. Stejně tak socializace s ostatními psy byla přerušena, ze stejného důvodu, jako hrátky se Xenou.

Po prvním měsíci jela Honey na rentgen, abychom viděli, jak kost srůstá. Protože byla Honey ještě v růstu, od minula jí kost porostla o celý centimetr(!) a samotná zlomenina se hojila pomalu. Šance na návrat k tréningu byly zase oddáleny. Nyní má Honey po druhé operaci. Kost srostla, všechno je v pořádku. Čepy byly z kosti odstraněny a teď už nám zbývá jen pár dní, než půjdeme vytahovat stehy. Honey si odvykla nohu zatěžovat, tak zatím chodí spíš po třech a půl nohách, než po čtyřech, ale nijak jí to neomezuje. Konečně jsme se vrátily k tréningu.

Jak to mohlo vypadat po 2 měsících? Kromě sedni a dej pac Honey skoro vše pozapomínala. Sice si pamatovala, jak se dělají sudy, že někdy se po ní chce, aby si lehla, ale už nevěděla, který povel je přiřazen ke kterému, takže když si nebyla jistá, udělala pro jistotu všechny povely, co uměla v řadě za sebou, což bylo hrozně roztomilé… takže teď začínáme od znova. Ale Honey je šikulka a už během první čtvrt hodiny se neuvěřitelně zlepšila . Mám pocit, že válet sudy jí jde bez použití postižené tlapky hůře, takže jsme sudy vyměnili za otočky a vypadá, že to začíná chápat.

Kromě tréninku se těšíme ještě na jednu věc. Od příštího týdne je zase se Xenou pustíme na zahradu, aby dohnaly, co zameškaly. Tak nám držte palce, ať jsou holky zdravé a spokojené  😉  .

This slideshow requires JavaScript.

Advertisements
Následující příspěvek
Napsat komentář

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: