Potupně se přiznávám… o strachu z konce a důsledcích

Předem upozorňuji, že je tento článek je spíše negativní, seskládaný z méně či více podložených obav. Funguje trochu jako můj ventil, nic víc od něj prosím, nečekejte. Hledáte-li kvalitní obsah, nečtěte raději vůbec dál. To jen abyste neřekli, že jsem vás nevarovala.

Potupně se přiznávám, že se trochu bojím slibovaného konce světa. Přiznávám, že jsem podlehla mediální masáži. Těžko se mi určuje, nakolik procent odhaduji, že deklarovaný konec světa přijde, ale řekla bych, že je to blízké až k 20%. Což není nijak závratné číslo, ale i tak, matematicky tomu věřím v poměru 1:4, což není zas tak málo.

Čistě pro pořádek-vůbec netuším, jaký konec světa že by to mohl být. Konec světa ani nemusí být ve stylu Terminátora, kdy svět ovládnou stroje a lidstvo se ocitne na prahu vyhynutí, pod koncem světa k datu 21.12. 2012 si představuji i možnost příchodu válečného konfliktu, nebo prohloubení krize, či urychlení úpadku. Ani si nemyslím, že k tomu musí dojít přesně v ten den, zkrátka a jednoduše, shrnula bych to slovy, že se obávám následující budoucnosti.

Hned vám vysvětlím, co mě k tomu vede. A asi to bude běh na dlouhou trať.

Začnu hlubokou historií.

Předpokládám, že všichni znáte příběh o velké biblické potopě. Určitě jste již slyšeli, že jsou o ní zmínky v mnoha různých kulturách a ne jen ve staré dobré bibli. Tudíž je celkem možné, že opravdu před pár tisíci lety došlo k jakési katastrofě, velké vodě, která smetla tehdejší vyspělou civilizaci.

Vždycky mi přišlo divné, že podle archeologů jsme zde my, jako lidstvo zhruba 1 milion let.  Naši historii známe cca 5 000 let zpět. Co bylo před tím? To jsme se 955 000 let nevyhrabali z jeskyní a slézali ze stromů?  Na jednu stranu tomu rozumím. Co všechno je schopné nerozpadnout se po dobu několika tisíců let? Kdyby někdo luskl prsty a všichni lidé by zmizeli ze zemského povrchu, už za pár stovek let by většina známek o nás zmizela v erozi a rostlinném rozkladu. Za 1000 let byste z naší civilizace nenašli skoro nic.

Žasnu třeba nad rozdělením naší historie na různé doby, znáte je- ty kamenné, bronzové, železné atd.

Může mi někdo vysvětlit, jak může někdo, kdo má znalost základních fyzikálních jevů tvrdit, v jaké době lidé začali používat jaký kov, když známe erozi?

Jak může někdo tvrdit, že železo používáme od určitého data podle toho, že se o něm nenalezly pozůstatky, když není fyzicky možné, aby se tak dlouho zachovaly? Jak dlouho si myslíte, že potrvá, než se rozpadne sbírka vašich kuchyňských nožů? Než se rozpadnou železniční koleje, jakmile se o ně někdo přestane starat a budou vystaveny přírodním vlivům?

Stejně tak mě fascinuje přesvědčení historiků o tom,  které kultury znaly, nebo neznaly kolo. Jakmile nemají někde ve skalách vyrytý povoz tažený alespoň otrokem, tak kolo neznali. Znovu, kdyby se teď naše lidstvo vytratilo, a za 2000 let sem přistáli mimozemšťani a pokusili by se zkoumat pozůstatky naší doby okem našich vědců, byli by přesvědčeni, že jsme neměli písmo (Přiznejte se, kdo z vás si zapisuje deníček vyrýváním písma do kusu skály, či alespoň do hliněné tabulky?), či kolo, natož pak nějakou těžkou techniku… všechny údaje a důkazy  o nás by se celkem rychle rozpadly v čase.

Je zajímavé, že naši historii vidíme cca 5000 let zpět a při tom ten mayský kalendář mluví o cca 5000-letém cyklu Země.  Jistě, i potomci Mayů jasně říkají, že 21.12 nemá přijít konec světa, ale přerod a změna lidstva. No jo, jenže změna může znamenat cokoli. A je jasné, že se člověk přirozeně změn obává už jen proto, že většinu změn v historii doprovází i nějaká ta hromadná úmrtí, řečeno ještě celkem mírně.

Třeba si říkáte, že naše civilizace je silná. Že i nějakou tu katastrofu prostě musí přežít. Máme výhody technologií, žijeme v moderní době.

Jenže jsme opravdu my ti, co se dostali nejdál?

Malá porovnání našich dovedností.

Jakou hmotnost si myslíte, že dokážeme pomocí technologie uzvednout ?

Prý cca 150 tun. Jeřáb takto vyzvedává raketoplán chystající se na start. Je to celkem náročný technologický oříšek vyžadující speciální jeřáb.

A teď to dejme do souvislosti s trilitony. Co to je? To jsou největší známé opracované kameny. Slyšeli jste někdy o tom, že je stavba pyramid zatím málo vysvětlitelná už jen kvůli hmotnosti jejich kvádrů? Tak oproti trilitonům je to vlastně brnkačka. Tyto trilitony jsou kameny použité na stavbu základů chrámu v Baalbeku v Libanonu.

Všimněte si prosím, na obrázku postavy člověka stojícího vlevo, pro lepší představu jejich obrovitosti.

Tyto kameny jsou cca 4 metry vysoké, 4 metry široké a 25(!) metrů dlouhé.

Jejich váha se odhaduje na více než 1000 tun. Kolik že to uzvedneme my? Ajaj!

Teď si třeba říkáte, že kdybychom chtěli zvedat tak těžké kameny, že bychom na to také vymysleli způsob. Ale proč bychom to dělali? Logické je práci si zjednodušovat, používat to, co je snadné a dostupné. I kdybyste měli tolik peněz, že byste mohli zajistit tu nejdražší stavbu světa a tudíž do ní zakomponovat tyto obrovské kameny, proč byste to dělali? Abyste si to zbytečně prodražili? Tuhle technologii byste použili, pokud by pro vás byla snadno dostupná, nebo ne? 

Co to mohlo být za civilizaci, že tohle pro ni nebyl problém? Deprimuje mě, že i podle všeho takhle vyspělá civilizace nezachovala svoje vědomosti a nakonec se vytratila.

O těchto chrámech a podivných stavbách se obvykle říká, že jsou pozůstatky předešlé, lepší doby, která skončila. Že je vystavěla hrtska přeživších. Z toho je mi úzko.

Když zapnu zprávy a vidím, co se děje ve světě, připadám si jako na začátku katastrofického filmu, kdy diváci v kině mumlají „už to přichází a ti chudáci to zatím neví“.  Už jsem četla tolik článků, že se schyluje k válce ať už z náboženských důvodů, či jako o nástroji jediné možné cesty z krize, že v podstatě jen nepřítomně (jinak by se z toho jeden zbláznil) čekám, kdy to začne.

Když vidím, jak malou máme možnost ovlivnit politiku naší země a natožpak už vůbec nevíme, co se děje v parlamentu EU, nedivím se, že jsou lidé tak nespokojení. Ano, psala jsem, že volit je důležité a myslím si to stále- zahazovat svou jednu i když malou možnost změny chodu, je bláznovství, ale co můžeme ještě účinného udělat? Sepsat petici, nebo se sami stát politiky? Hm, super.

Jak moji věrní čtenáři a známí ví, čím dál víc se blížím šílené ekoaktivistce.

Ale kdo se o to jen trochu hlouběji zajímá, nemůže jinak.

Nelíbí se mi, jak nakládáme s odpady. Donedávna jsem nevěděla, že místa, kde se nachází skládka, jsou na tisíce let tabu. Znáte to, říká se, že plast se rozpadne za cca 100 let. S touto představou jsem skládky viděla jako místa, kde se po jejich zasypání cca 200 let bude nacházet travnatá louka a jednoho dne, z toho místa bude zase orná půda, či městská zástava, jenže ouha, tohle místo je navždycky kontaminované celou tou chemií rozpadu.  Kdybyste si tam po 500 letech začali pěstovat ovoce, bylo by kontaminované chemií. Bůhví, jak moc, nebo málo, by vám to škodilo. A řekněte mi, která civilizace si pamatuje 500 a více let, kde byla jaká skládka? Vážně.

A určitě už jste slyšeli o ostrovu odpadků v Pacifiku.  Je 2x tak větší jako rozloha státu Texas! Dovedete si to představit? 

Co naše milé bakterie, začínají být odolné proti našim antibiotikům, naštěstí již vědci pracují na nových lécích třeba na bázi hmyzích jedů,tak snad se jim dobře povede.

Pak tu máme například naši kontaminaci vody ženskými syntetickými hormony. Jen ve zkratce-díky naší zálibě v hormonální antikoncepci, která má samozřejmě i mnohá pozitiva, způsobujeme obrovské ekologické škody mnohým živočichům již dnes, v budoucnosti to může být příčina zkázy nejen lidstva, ale i znetvoření celé živé přírody.

Věděli jste, že kontaminace těmito hormony přeměňuje některé vodní živočichy na samičky, a samcům způsobuje neplodnost, že to ovlivňuje i vyšší živočichy jako jsou mořští orli a dost možná to začíná ovlivňovat i nás, lidi? Že je to možná jeden z důvodů naší nižší plodnosti? Že se začíná rodit více žen? Co udělají s vývojem chlapců ženské hormony? Už teď to ovlivňuje minimálně ony mikroorganismy, obojživelníky, orly a tuleně, četla jsem i o Inuitech, kterým se rodí více děvčat, a jsou méně plodní, jelikož se živý převážně masem ryb a tuleňů (čím „vyšší“ živočich, tím má větší koncentraci těchto hormonů uložených v těle). Co bude, až ta koncentrace bude větší?

Brala jsem antikoncepci zhruba 4,5 roku. Po jejím vysazení musím říct, že jsem se zbavila bezdůvodných návalů smutku a apatie, které jsem přisuzovala jen sama sobě a přestaly mi padat vlasy (není to žádný vědecký rozbor, ale oba tyto symptomy začaly i skončily v s dobou užívání HA, zatímco životní styl i situace zůstala nezměněná). Obávám se, že není zas tak skvělá, jak se tvrdí.

Viděli jste třeba film Potomci lidí? Doporučuji! Možná jsme k této realitě blíž, než se nám zdá.

Obav mám více, tyhle jsou asi ty nejpalčivější, co mi nedávají spát. Dokončuji tento článek a je 4:28 am, začíná pondělí.

Opravdu doufám, že si v lednu 2013 bud připadat jako debil, že jsem trochu uvěřila věštbám o konci světa.

Doufám, že naše a další generace budou jen lepší a zodpovědnější nejen vůči sobě, ale i vůči svému životnímu prostředí. Že nastane informační revoluce. Že nás nikdo neobalamutí, že budeme stále se rozvíjející se společnost, něco jako lidstvo v seriálu Star trek 🙂

Chtěla bych mít vlastní rodinu a nemuset se o ni neustále bát, že nebude mít možnost mít ty zážitky a radosti, co jsem měla já. Po mně možná potopa. Ale co když ne?

Reklamy
Napsat komentář

komentářů 6

  1. Eh, kde zacit… Tento komentar prosim taky berte jako takove trochu vypsani ze svych obav i nadeji 🙂
    Kazdopadne klobouk dolu za takovou resersi!
    Tohle tema je mi (cca od brezna) tak blizke. V breznu jsem se mam pocit trochu zhroutila. Myslim, ze intenzitu mych obav melo (ma) zasadni vliv to, ze mam dve hodne malinke deti. Tezko rict, cim to je, nastesti se mi nestalo nic dramatickeho, „jen“ jsem cetla jednu katastrofickou knihu (nebyla to Cesta :). A ja do te doby bytostna optimistka, jsem si musela pripustit, ze to, co povazuju za samozrejme, samozrejme byt nemusi. At je to to, ze jsme zdravi, ze zijeme v miru, dostatku, ze se mame vazne velmi dobre. Nicmene uplne me to psychicky sejmulo…
    Kazdopadne ted uz trochu s odstupem povazuju svoji epizodu za pozitivni, diky ni si mnohem vic vazim toho, co mam, co ziju, a dekuju za to, protoze to opravdu neni samozrejmost. A dekuju za to, ze jsem k tomuhle prozreni, nebo vetsimu uvedomeni nepotrebovala zadnej skutecnej pruser 🙂

    No, nebudu popisovat, z ceho jsem mela, nebo obcas porad mivam strach… Myslim, ze to neni dulezite a spis to prispiva k nejake – pokud je – kolektivni atmosfere strachu z neceho… Ale chci rict tohle, rozhodla jsem se, ze verim, ze to dopadne dobre 🙂 protoze to tak chci a protoze, kdybych se tak nerozhodla, tak mi asi fakt jebne (pardon 🙂
    Ono je to fakt tolik o tom, jake informace k sobe clovek pusti… Da se vybirat, da se na totoznou situaci pohlizet z ruznych uhlu.

    Samozrejme si moc dobre uvedomuju, ze „lidstvo“, predevsim tzv. „vyspelejsi“ cast, uz to fakt prehani (viz to, co pisete), ze spejeme k nejakemu kritickemu bodu a ze bud se to vsecko zhrouti, anebo se nejak posbirame a uvedomime si, ze takhle to dal nejde. Takze jsem se rozhodla to brat tak, ze to, ze se zaciname bat, proste znamena, ze si to zaciname velmi intenzivne uvedomovat, ale ze to je vlastne dobre. Ze je to sance. Protoze kdybysme si to neuvedomovali, nezacali bysme nic menit. A ze je toho treba spoustu zmenit, to je jasny 🙂 Sama nevim, kde zacit, co ted hned delat, ale zatim jsem si odpovedela, ze se proste budu snazit zit spravne, od premysleni nad tim, co koupit, jestli to opravdu potrebujeme, jestli neplytvame jidlem, jestli nekricim zbytecne na svoje deti, ze bych mela vic odpocivat, abych byla psychicky odolnejsi…
    Ale rozhodla jsem se verit, ze to bude dobry a ze mame porad jeste nadeji 🙂

    Kazdopadne priklon k „ekologickemu osobnimu aktivismu“, ten mi z toho meho zmatku vzesel jako jedna z takovych citelnejsich moznosti, jak neco delat spravne. Tridim samozrejme uz davno, ale ted jeste vic (az tak, ze vozime bioodpad po chalupach, pac fakt nevim, kam s tim v centru Prahy, i jsem volala na urad atp. atp. (Pokud jste z Prahy, pojdme na kafe! Treba mame neco vymyslet, co „to“ o malinko zlepsi 🙂

    A jeste doporucuju (pokud uz jste nevidela) tenhle dokument: v polovine jsem myslela, ze propadnu depresi, na konci jsem temer plakala, ze to bude dobry 🙂 Udelalo mi to dobre v tom smyslu, ze vsecko se pocita a ma smysl 🙂 Je to hodne psychologicky, ale proc ne, ja na psychologii verim 🙂
    http://fishead.cz
    (http://vimeo.com/51335144)

    Katerina

    PS Omlouvam se za dlouhy a nekoncepcni komentar, jak kdysi nekdo rekl, cca takto: „omlouvam se, ze je dopis tak dlouhy, ale mel jsem malo casu“ 🙂

    PPS A fakt nemam strach z „magickeho data“ v prosinci, to fakt ne 🙂 Prej uz „tenhle konec“ davno probehl 🙂

    Odpovědět
    • Zdravím Kateřino! Vůbec nechápu, proč se mi omlouváte za svůj úžasný komentář! Udělal mi naopak ohromnou radost a dodal mi optimismu. Bohužel, z Prahy nejsem, ačkoli jsem tam jednu dobu žila. Bydlím v Napajedlích (kousek od Zlína), což není zrovna blízko, tak nám to kafe asi moc nevyjde, což je mi líto. Všimla jsem si, že jste si můj blog našla na Facebooku, tak kdybyste si někdy chtěla popovídat na podobné, či vzdálenější téma, nebojte se ozvat, budu jen ráda 🙂

      Vaše svážení bioodpadu je obdivuhodné. Možná jste si již všimla odkazu na pravé liště mého blogu na blog According to Remus(který napsal můj bratr, bohužel se blogu nadále příliš nevěnuje), kde je článek i o kompostování. Je vážně velká škoda posílat na skládky věci, které by mohly jít zpět do záhonu, když na skládce z toho už nikdy nic dobrého nebude.

      Děkuji za odkaz na dokument, zrovna dnes jsem na něj četla doporučení, podívám se zřejmě ještě dnes, ačkoli možná bude příhodnější ráno, ať pak celou noc zase nelítám myšlenkami všude možně.

      Jsem opravdu moc ráda, že má někdo podobné starosti jako já, moc se mi líbí váš přístup a příště, napadne-li mě zase neblahá předtucha, vzpomenu si na Vás a Vaší strategii. Koneckonců-utápět se v lítosti není umění.

      Ještě jednou děkuji a těším se, že si ještě někdy vyměníme nějaké ty názory a zkušenosti.
      Hezký večer!

      P.S. To s tím kolektivním strachem-přesně vím, o čem mluvíte, určitě jste si také všimla, jak se toto téma stále častěji objevuje třeba i v hudbě (například v albu Tata bojs- Ležatá osmička, které bych řekla, se i shoduje s Vaším přístupem k životu. Zpívají o konci světa, o přeměně lidstva (mimo jiné), přesto z jejich hudby doslova kape dobrá nálada).

      P.S. II. Vaše březnové nepříjemné prozření chápu, v 17 letech jsem viděla jeden film, který mě donutil se zamyslet se nad tím, že některým věcem se nedá zabránit a několik dní jsem z toho byla nezvykle tichá, což byl na mě tehdy dost vážný symptom. Ale také mi to bylo ku prospěchu. Je dobře, že i tak negativní zkušenost Vám pomohla vidět věci v novém světle. Spousta lidí by to potřebovala.

      Harimata

      Odpovědět
  2. vonrammstein

     /  20.11.2012

    Ach jo. Když existuje koroze, jak to, že ještě existuje na zemi nějaký železo nebo měď? Heuréka! Nebude to tím, že jsou v zemi? Zahrabte zkusmo svůj příborovej ansámbl hluboko do hlíny nebo písku, kde je minimální vliv vzdušný vlhkosti a dalších erozivních vlivů. A za tisíc let si je běžte vykopat. Budou tam. Poškozený, ale budou. Na mumie taky nevěřte, jak by se organickej materiál mohl třeba za 500 let nerozložit, že jo. Všichni strašně lžou.

    Odpovědět
    • S prominutím, to, co píšete je blbost. Kovy se v přírodě nacházejí v rudách, ze kterých se teprve kovy těží. V podstatě, když necháte kov (již zpracovaný, třeba tu vidličku) podléhat přírodním vlivům, někde ji třeba pohodíte na louce, postupem času se dostane do země. Celou dobu na ni ovšem působí koroze, ať už je na vzduchu, nebo v zemi. V podstatě se nakonec zase změní v něco, podobné rudě. http://jhamernik.sweb.cz/Koroze.htm

      I ty mumie se nakonec rozpadnou, nebojte, jde jen o to, jak dlouho vydržíte čekat. Začátek doby železné se datuje cca 1 200 let př.n.l.Vážně byste dal ruku do ohně za to, že se za 3000 let ten můj kuchyňský ansámbl nerozpadne? Mimochodem slyšel jste někdy o železných sloupech v indii, či železné dýce nalezené v hrobce faraona Tutanchamona? Jsou to železné artefakty z téměř 100% železa, tudíž perfektně odolávají korozi. Ukout takovou směs je možné jedině ve vákuu a i dnes je technologicky složité něco takového vyrobit. Ty indické sloupy jsou hodně vysoké. Dost těžko si dovedu představit, jak lidé té doby, podle historiků víceméně neschopní lidé věřící v podivné bohy, mohli vyrobit tak obrovský sloup (je prý z jediného kusu, žádné spoje!) v podstatě bez přístupu vzduchu za teplot nad 1000 °C!.

      Odpovědět
  3. Možná právě takovéhle úvahy jsou na začátku toho, jak se můžou věci změnit. Taky o tom přemýšlím a věřím spíš v konec starého světa, spíš vlastně moderně zdivočelého. Tu a tam o tom i píšu u sebe. Může přijít dost věcí, co nás najednou yvmažou z planety, ale můžou přijít věci „nepřírodní“, obraty v myšlení, co něčím pohnou. Což je hodně optimistické.

    Odpovědět
  4. Dáša

     /  23.11.2012

    Za posledních pár měsíců jsem toho o tomto „soudném dni“ četla tolik. Viděla jsem videa, filmy, četla články, ptala se lidí… Existuje tolik, TOLIK různých teorií. Například – http://www.youtube.com/watch?v=lb2qVw2yQ8Q, http://www.youtube.com/watch?v=fKi50osVu7o, http://www.youtube.com/watch?v=eIUhfwdpJ40&feature=player_embedded, http://karolinaloskotova.blog.cz/1211/1-velmi-dulezite-pripravte-se-na-obdobi-21-24-12, takhle bych mohla pokračovat velice dlouho. Na všechny články/filmy/videa jsou samozřejmě kladné, ale i velice negativní a zesměšňující reakce. A jaká je pravda? To nikdo neví a nikdo zřejmě vědět nebude, ale přístup, který je podle mě správný, a který jsem sama zvolila, je nebát se. Pokud dovolíme strachu, aby nás pohltil, propadneme panice a obavám. Ale k čemu? Všechno, co se nám děje, je naprosto v pořádku a má to tak být. I kdybychom zemřeli, opravdu je to tak strašná událost? Věřím, že ne. Věřím, že je třeba dát si do pořádku všechny věci z roku 2012 – dluhy, spory,… abychom mohli přivítat nový, možná velmi jiný, rok 2013.

    Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: