Život je jako bonboniéra. Je jen na nás, jakou si koupíme :)

Je zvláštní, když je vám 23 let a už slyšíte biologické hodiny. Ne že bych tak nutně potřebovala dítě, to ne. Ale už jsem se dostala přes dobu, kdy mi nestačí si užívat a nechtít žádné starosti.  Jsem na jakémsi mrtvém bodě.

Celý život jsem před sebou měla nějaké výzvy, které jsem postupem času plnila lépe a lépe. Ve školce jsem chtěla být oblíbená-úspěšnost 60%. Na prvním stupni ve škole jsem chtěla mít dobré známky-úspěšnost 80%. Na druhém stupni jsem chtěla mít dobrý prospěch-úspěšnost 70%, a být oblíbená-úspěšnost 0%. V osmé třídě se přidal zájem dostat se na oblíbenou školu-úspěšnost 100%, na škole jsem chtěla být dobrá ve svém oboru-úspěšnost 100%. Po škole jsem chtěla mít přítele-úspěšnost: splněno, dobrý plat-úspěšnost 50%, spoustu zábavy-úspěšnost 80%. A to je 5 let zpátky.  Najednou jsem v jakémsi vakuu. Nemám se čeho chytit, kam se pohnout. Nakonec se jeden cíl našel. V celku prostý.

Ještě celkem nedávno mi představa vlastních dětí připadala vzdálená.

To máte strie, kila navíc, ztrátu vlasů, vzbouření hormonů, nevolnost…

Jenže někdy před tři čtvrtě rokem jsem se rozhodla, že přestanu s užíváním hormonální antikoncepce. Neustálé pojídání pilulek mě dohánělo k šílenství. Vzala jsem si ten prášek dneska, nebo si to pletu se včerejškem, nebo předvčerejškem, nebo s jiným z těch tisíců dní?

(dokonce zmizely i depky, které jsem měla a myslela si, že je to normální)

A s tím přišla i úvaha nad dítětem. Protože riziko nečekaného otěhotnění tím jakože vzrostla. A když jsem tak nad tím přemýšlela, došlo mi, že by mi to vlastně ani nevadilo, postupem času mi i došlo, že se na to těším.

Do toho s přítelem uvažujeme nad koupí pozemku a stavbou domku. Bude to pro nás velká finanční zátěž a tak to zatím stále zvažujeme.

Takže se právě nacházím u rozhodování, zda si mám tu bonboniéru koupit. Osobně vím, že ji chci, snad má na tu samou chuť i přítel. Nerada bych ji pak dojídala sama.

Advertisements
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentáře 4

  1. Jak Ti rozumím! V tom věku jsem měla pocit, že procházím druhou pubertou, bez rebelie, ale spíš jako že konečně dospívám. A ty cíle, které před nás klade škola jsou takové jasné, zatímco teď už si musíme určovat mety sami:-) Držím Ti palce a doporučuji zamyslet se pořádně nad tím, co chceš se svým časem dělat. Ale co doopravdy chceš Ty. teď nejsi vázaná ani školou, ani rodinou, takže kdy jindy než teď odjet na rok do Peru dělat archeologické vykopávky třeba. Anebo mít dítě:-) Můžeš prostě cokoliv!

    Odpovědět
  2. Přemýšlím nad tím už nějakou dobou a tím dítětem, jsem si celkem jistá 🙂 Cesta do Peru je lákavá. Spíš si říkám, že když budu mít děti teď, tak až vyrostou, budu moct jet do Peru a nebudu znuděný důchodce.

    Odpovědět
  3. Witch

     /  13.9.2012

    Je to ten čas, kdy člověk bez zaháčknutí na VŠ už má tak nějak hotovo. Hotovo je i biologicky, do 24. roku se uzavřou i růstové ploténky dlouhých kostí. Sociální zralost může „docházet“ až k 25. roku, ale to u holek může být kratší. jsou to hodiny, slyšíte je tikat správně, i když máte asi sluch skoro absolutní 🙂
    Trochu jiná je otázka společného bydlení. Pokud chcete zůstat jen přítel s přítelkyní, tak si, prosím, velmi přesně ujasněte, co má kdo za podíl. Bývají to hodně ženy, kdo s dítěetm a vyprázdněným kontem spláčou nad láskou, která přece vůbec nepotřebuje blbý úřadní papír. Zákon nezná společné jmění přátel. Zato u SJM (manželů) se dá kouzlit i tam, kde by byl dopad zákona tvrdý. Třeba když muž hodlá vyhodit ze svého domu manželku na mateřské (může zafungovat třeba rozpor s dobrými mravy a pod.).
    Já jsem všema deseti pro závazek veřejný, který i tomu děcku zajistí trochu stabilnější hnízdo. Vztah je práce na dost roků a ve vytyčených mezích se přece jenom buduje a upevňuje líp.
    No a nakonec je drobný doťuk. Co mám kolem sebe zkušenosti, možná je mnohem lepší pořídit si domek starší, tak první republika, to se stavělo velmi důkladně a poctivě. U nových materiálů je různá kvalita a opravdu nevíte dopředu, jak se co zachová. První plastová okna se do deseti let hroutila (rámy neunesly sklo), teď u moderních dveří a oken čerstvě vidím praskliny (a dobrý výrobce!), zdi nových domků taky nejsou nic moc. Mimochodem, pokud jste nebyla v moderní budově, která se stavěla celkem slušně, podívejte se do budovy fildy v Jinonicích. Stačí chodby, když je venku druhý den 20°C. Běs. Vůbec se nedivím, že se úředníci ministerstva (školství) do toho komplexu stěhovat nechtěli. Navíc v domku můžete rychle bydlet a rekonstruovat postupně. A pokud byste měli štěstí na ponechaný nábytek starší 50-60 let, nevyhazujte – děti ho můžou užít a ve zdraví k tomu 😉

    Odpovědět
    • Děkuji za hezký komentář i užitečné rady. Se vším s Vámi souhlasím, jen s tím starším domkem to tak asi nebude. Nic proti staršímu domku, nad jedním jsme uvažovali, byl za dobrou cenu, bohuel nám ho někdo vyfoukl a v okolí už dva roky zpět procházíme nabídky a zde na Zlínsku je to bídné. Máme v plánu postavit úspornou stavbu, abychom ušetřili co nejvíce na energiích. Takže nehodláme šetřit na projektu. Snad nám to vyjde. Ještě jednou děkuji a přeji hezký den 🙂

      Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: