Facebookový myšlenkový průjem

Nerada píšu kritické články, tenhle takový trochu bude. Dneska jeden můj známy napsal na FB tohle:

Děkuji, že jsem prožil dětství bez počítače,internetu a sociálních sítí….

Já mu na to napsala toto:

Proč, abys pak u nich prodřepěl dospělost? 😀 Jaký je v tom rozdíl?

Načež jsem dostala odpověď:

To nebyl námět k dotazům. :o) Ne každý pocit potřebuje argument.

S čímž nemá smysl nesouhlasit, ačkoli nedovedu si představit, že bych jakýkoli svůj pocit nedokázala vysvětlit, třeba i prapodivně a nepochopitelně pro okolí. Nemá důvod se zpovídat, nechť mlčí, přesto mi to nedalo se nad tím hlouběji zamyslet.

Jaký je rozdíl mezi tím, jestli prožiji u počítače dětství, nebo dospělost? Copak je dospělost méněcenná, že ji můžeme „zahodit“ posedáváním u počítače? Pár dnešních dětí v období puberty znám a nepřipadá mi, že by měli se sociálními sítěmi problém. Tráví na nich tolik času, kolik sami uznají za vhodné, chodí i tak mezi lidi, tráví čas venku. ( Že jsou výjimky je jasné, ale navzdory častému alkoholismu v ČR taky nevidím, že by někdo volal po prohibici?) Je to stejné i pro vás. Jen vy si rozhodnete, jak moc si k sobě sociální sítě pustíte. Kolik času věnujete hraním her. Naopak věřím že dnešní děti mají výhodu, jelikož mohou být mnohem více informované, počítače pro ně nebudou takovým „kouzlem“ jako pro nás, obklopují je od narození, budou schopnější jim odolat a snáze si najdou podobně smýšlející přátele, než za mých mladých let. Při tom v mém dětství už počítač taky figuroval. Hrála jsem Keena 4, Prehistoric, Prince z Persie, F1, Sám doma, Simpsonovi a šachy. Tento počítač ještě neměl ani myš. Už tehdy jsem si psala povídky do textového editoru, jelikož to bylo rychlejší, snadno opravitelné a úhlednější. V pozdějším věku přibyl nový počítač a tak jsme hráli The Sims, Zoo Tycoon Half life a já nevím co ještě. Přes to všechno jsem většinu času trávila na procházkách se psem, projížďkami po okolí, nebo lítáním po venku, posezením s rodinou, malováním a kreslením, vyráběla jsem všelijaké hračky… Nikdo mě nenutil sedět u počítače, mohla jsem se rozhodnout, co budu dělat, stejně to mohou i dnešní děti. Proč z nich hned dělat oběti? Já myslím, že by si to s námi rozhodně nevyměnili. Trochu v tom vidím snahu možná si dokázat, že naše dětství bylo lepší než jejich.  Myslím, že naše dětství je stejně tak dobré, jako těch dnešních. Jen mají víc možností. To je katastrofa!

Zkrátka, v poslední době často slýchám podobné názory, jak to mají dnešní děti blbé a zaplať pánbůh za to, že my to tehdá neměli. Hm, zajímavé. A dál?

Mnohem zajímavější je, že to často píší ti, co jsou na FB alespoň podle jejich příspěvků častěji, než jiní.

Ještě před x lety mi jedna taky známá řekla, že se nechce přihlašovat na FB, protože prý tam nechce ztrácet čas.

Pokud je někdo náchylný k propadnutí závislostem, proč ne, ale přiznám se, že mi to připadá spíše jako póza. Jít proti davu všem těm, co propadli tomu svinstvu. Jako póza to zní obzvláště tehdy, když se nakonec dozvíte, že si ta samá osoba píše deníčkový blog, což je v podstatě to samé jako FB, s častějším a sáhodlouhým pouštění svých myšlenek a zážitků do světa na neomezeném prostoru, kde ještě ke všemu nikdo nenarušuje cizími myšlenkami.

Já se tedy přiznám. Jsem ráda za Facebook, a jiné sociální sítě, technické vymoženosti a všechny ty dnešní hry. Díky FB snadno udržuji kontakt s přáteli se kterými by dost pravděpodobně veškerý kontakt po návratu z Prahy rychle utichl, jako se to stalo s těmi, co na Facebooku nejsou, a to i přesto, že jsme si prvních pár let pravidelně volali. Díky FB se dozvídám spoustu zajímavých informací přes sledování různých stránek, jako je třeba Zpravodajství bez cenzury, aktuální informace ČT24 a přes sdílení informací mých přátel, co je baví. Od těch, jejichž  statusy mě vytáčely, obtěžovaly, pohoršovaly či jen nudily, jsem si zrušila odběr, díky nastavení soukromí si sama rozhoduji kdo co vidí a nevidí. Je mi jasné, že jiní si zrušili odběr ode mě samé, a proč ne?

Jiný známý si FB profil založil před x lety. Sám ho nepoužívá, jelikož se obává, že by se pak méně vídal s přáteli. To chápu, alespoň o tom pořád nemluví a opravdu se podle toho chová.

Všichni jsme svéprávní, kolik čemu věnujeme čas je jen na nás. Proč je to tedy tak špatné?

Advertisements
Předchozí příspěvek
Napsat komentář

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: