Pokrytectví k snídani

Pokrytectví je morální vada, která mě na lidech štve asi nejvíce a nejčastěji. Sama se mu snažím vyhýbat, jak nejlépe umím, ale je mi jasné že se tomu občas nevyhne nikdo, pak už je jen na charakteru dané osoby, když si svoje pokrytectví uvědomí, nebo je-li na něj upozorněn, zda přizná svou chybu a změní-li své chování. O jednom svém pokrytectví vím a hluboce se za něj stydím. Ale aby to bylo co nejsrozumitelnější, dostanu se k pointě, kterou zřejmě vytušíte v průběhu rychle sami, oklikou, hodnou Teda Mosbyho z HIMYM.

Maso jsem „přestala“ jíst postupně sama. Začalo to na internátu, kdy jsem si jídlo vozila z domu a nebo si ho vařila. Brzo mi došlo, že jsem třeba týden neměla žádné maso a říkala si, že už jsem skoro vegetarián (Troufalé, vím, ale je to skok, když si vezmete, že ve školní jídelně je hnědý plátek masa skoro každý den). Pak jsem chtěla zhubnout, a omezila jsem tuky, s tím přirozeně z jídelníčku zmizelo i hovězí, vepřové, jehněčí… snazší je říct, že zůstala kuřecí prsa a ryby. Plus vajíčka a mléčné výrobky. Zjistila jsem, že mi tento způsob stravování vyhovuje a v podstatě jsem u něj zůstala do dnes.

Teď jím maso maximálně jednou týdně a obvykle je to treska. Tento stravovací vývoj trval cca 3 roky a trvá zhruba 5. rokem. Tenhle typ stravování lze nazvat semi-vegetariánstvím. Tozn. povolení jíst ryby, drůbež a vajíčka a mléčné výrobky. Většina vegetariánů přestane jíst maso, protože je k tomu dovede slitování, morální pohnutka. Já se potupně přiznávám, že jsem se k tomuto (ne)vegetariánství dostala mnohem méně šlechetněji, přes dietu, tudíž kvůli sobeckému pohnutku. Ale i to mě přivedlo k tomu, že jsem se začala zajímat o vegetariánství, jeho smysl, o to, jak se zachází se zvířaty.

Dnes už nejím ani ta kuřata. Ani vajíčka. Vajíčka a mléčné výrobky jsou produkty, kvůli kterým zvíře nezahyne, tak jsem neměla důvod se nad tím příliš pozastavovat. Když zdražila vajíčka a vznikla debata o zvětšení klecí nosnicím, napadlo mě zjistit si, jak to vlastně vypadá. Do té doby jsem kupovala vajíčka nosnic na podestýlce. V domnění, že slepička si žije asi takto:

Že má prostor, celkem pohodu, podestýlku a že se tam má dobře. Realita je ovšem úplně někde jinde. Takhle vypadá klasický chov slepic na podestýlce:

 Slepice jsou obvykle v obrovských halách, nalepená jedna na druhou, jsou ve stresu, zbídačené, k hezkým slepičkám, jaké vídáte u tetičky na vesnici mají daleko,  mají také upálené špičky zobáků, aby se vzájemně neklovaly, což slepice dělají, jsou-li ve stresu(v zobáčku mají slepice nervová zakončení, je to velmi bolestivé-kvůli tomu nemohou zobat zrní, jsou krmeny granulemi). V podstatě jim z toho hrabe.

http://ksz.af.czu.cz/predmety/managementhz/drubez/ustajenislepicnosnehotypu.pdf

A to je opravdu ta šťastnější vyhlídka pro slepice. V klecových chovech je to mnohem horší, i po změně zákona, aby byly klece prostornější, mají slepice stále velmi málo místa, asi jednu A4. Je to asi jako byste museli strávit celý život ve starém přeplněném autobusu na jednom sedadle vedle někoho, koho třeba ani nemáte rádi, s plnou uličkou a neohleduplným řidičem, s uměle prodlužovaným dnem a každý den by vám třeba odebírali krev tak často, že by váš život byl 15x kratší. Jejich život není příliš dlouhý, žijí zhruba rok, kvůli vysoké produkci vajec se jim postupně odvápňují kosti a dochází ke zlomeninám. Pak jdou na porážku, při tomto převozu je to obvykle poprvé, co mají možnost vidět oblohu. To také ještě není vše. Jak jistě víte, kohouti vajíčka nenesou.  Tak jsou velice brzy zabiti, v lepším případě plynem, někdy jsou rozmixováni zaživa do prasečího žrádla, nebo hynou utopením v něčem, co se podobá velké domácí pračce.

Prasata a krávy na tom nejsou o nic lépe, další nepříjemné informace si můžete dohledat zde: http://www.zvirevtisni.cz/index.php?lng=CZ&webid=43&akce=web

To, v jakých podmínkách necháváme zvířata je pro ně srovnatelné s koncentračními a pracovními tábory druhé světové války.

Něco málo o tom, jak jsou slepice velice inteligentní a zajímavá stvoření.

Víte, je mi jasné, že o tyto články nikdo, kdo chce jíst maso nestojí. Je mi jasné, že tohle bude jeden z těch článků, co dočtou dokonce možná tak dva čtenáři. Lidi nechtějí vědět pravdu, protože by to znamenalo, že by buď museli přestat maso jíst, nebo se stydět za to, že jej jí a přestože ví, jak jsou zvířata mučena, nebo by museli kupovat jen takové masné produkty o kterých mají záruku, že bylo o zvířata kvalitně postaráno, což, co si budeme namlouvat, dnes téměř nejde sehnat. Jestli si myslíte, že je biochov jako z reklamy na Milku, tak se pletete, často bio znamená, že chovatelé dodržují jen jednu normu, která jim tuto nálepku zajistí.

Tímto bych se ráda dostala k tomu, o co mi jde především. Je mi jasné, že na světě to prostě nějak chodí, tygra nemůžeš naučit jíst brokolici. Ale musíme my, jako lidstvo takto mučit zvířata? Jsem pro, aby lidé jedli maso a chovali slepice kvůli vajíčkům a krávy kvůli mléku, ale jedině tehdy, když budu vědět, že měli kvalitní život. Kvalitní, ne obstojný.

Nehledě na to, že člověk podle všeho není ani masožravec, ani všežravec-odborné pojednání zde.

Mimochodem,  2 ha uživí sotva 1 člověka konzumující maso,táž plocha uživí 14 vegetariánů nebo 50 veganů

Přiznávám, sama se sebou v tomto boji selhávám. Vím v jakém prostředí žijí dojné krávy, co se děje s jejich telátky a jak moc trpí a přesto si stále kupuji tvaroh, mléko a jogurty. Je to moje pokrytectví na snídani. Dnes na oběd vlastně taky.

Češi jsou prý převážně ateisté. Tudíž teoreticky nevěří na nějaký boží soud, nebo na reinkarnaci, správný ateista by měl věřit, že život máme všichni jen jeden, ať se narodíme jako moucha, člověk, nebo kuře. Přesto to není omluva. Kdo z vás si vezme na sebe tu zodpovědnost říct, že život kuřete je nepodstatný, že nevadí, že jej prožije v utrpení? Že je to jen hloupý pták, co dělá srandovní zvuky a nejlepší je na smetaně?

Přála bych si, aby se lidé začali víc o svět okolo sebe zajímat. Je to přesný opak toho, co lidé chtějí. Lidé nechtějí vědět, co se kolem děje, když se oni sami mají dobře. Nehas co tě nepálí. Ale jak nás to může nepálit? Jsem velmi skeptická, co se tohoto tématu týče. Jak jsem se přiznala, sama mám v tomto mouchy. Zatím jím ryby a mořské plody, ale je načase dozvědět se dopodrobna něco i o tomto a nepřestala jsem jíst mléčné výrobky.

Když nepomáháme sami sobě, jak můžu chtít, abychom pomáhali zvířatům?

Reklamy
Následující příspěvek
Napsat komentář

komentářů 6

  1. Jo. Já vím. Miluju zvířata a koketovala jsem s vegetariánstvím – pouze z tohoto důvodu. Jenže mi maso tuze chutná. Takže jsem to řešila tak, že jsem si maso dala opravdu jen výjimečně (jednou za týden až za dva u babičky), nicméně mléčné výrobky jsem jedla bez omezení. Občas jsem si něco masového uvařila i sama, ale vesměs připadalo 6 dní bez masa na jeden s masovým jídlem.
    Jenže. Celý minulý týden jsem byla (z několika důvodů) jakási unavená a i když jsem na oběd snědla obrovskou porci vegetariánského jídla, měla jsem stále hlad. Možná to bude znít jako alibismus, ale já to maso opravdu potřebuju. Samozřejmě, necpu se jím každý den, ale párkrát do týdne si ho dávat budu (pokud budu cítit tu potřebu).
    Horší podle mě je jíst maso několikrát denně v různých podobách (včetně bezmasých salámů a pod). Obecně se doporučuje masový pokrm 2x – 3x týdně, ovšem s tím, že maso bude kvalitní, žádné uzeniny a pofidérní křehčené kuřecí.

    Odpovědět
  2. Alice

     /  26.9.2012

    Díky za tenhle článek.
    Víc takových lidí.
    Alice.

    Odpovědět
  3. Marika

     /  10.10.2012

    vcelku dobrý, až na tu s prominutím hloupou poznámku o bio chovu…. Když už si hledáte ke všemu info, tak se jděte mrknout někam, kde zvířata ekologicky chovat. A nebo si nastudujte principy ekologického zemědělství. Nebo když řeknete A, řekněte i B – kterou jednu normu si vyberou??? Třeba?
    Lidi opravdu radši nechtějí vědět, jak se věci mají, často raději také poznamenají, že je to stejně všude stejné, tak co s tím dělat. Jenže to tak samozřejmě není. Jen tlak spotřebitelů může donutit producenty změnit své chování…

    Odpovědět
    • Ale já tam nepíšu, že splní jen jednu normu, kterou budou chtít, ale že často stačí splnit jen jeden požadavek(který jim k tomu chybí) a už to může být označeno za biochov(a ne že je to tak vždycky). Ale to ještě neznamená, že je s těmi zvířaty zacházeno důstojně a že mají kvalitní život. Jen ho mají o něco lepší, než ta nebio. Značka BIO je stále jen nálepka. Zmiňujete ekologický chov, když je něco ekologické, znamená to, že je to humánní?

      Odpovědět
  4. Marika

     /  17.10.2012

    Ano, ekologicky chovaná zvířata jsou chována humánně. Z pohledu vegana ovšem i eko chov je týrání zvířat…

    Odpovědět
  5. poca

     /  8.2.2013

    1) Hezký ideologický žblept. Doporučuji pozorně prostudovat knihu Optimální Dieta od Dr. Jana Kwasnievského (Polsko) fandovské stránky jsou http://optimalnidieta.cz/ a jeho dlouholeté univerzitní výzkumy. Ten člověk dokáže zcela vyléčit cukrovku I. a II. stupně (osobní zkušenost) a další údajně neléčitelné choroby. Šiřitele vašich stravovacích ideologií by asi považoval právem za zločince 🙂 Těžko se mu divit.

    2) Vy alarmisti to máte těžké. Já kupuji maso, mléko i zeleninu od farmářů. Kontakty jsem získal na farmářských trzích, kde jsem se z dotyčnými sám domluvil. Byli byste vyděšeni tím, jak tyhle vaše děsivé představy a teorie jsou odlišné od reality. Tím nezpochybňuji faktickou zrůdnost průmyslového zemědělství, ale tvrdím, že značná část živočišné produkce i rostlinné výroby je normální a v pohodě.

    Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: