Jak si hrát s dětmi? RPG

Hledáte nějakou dobrou zábavu pro vaše děti/vnoučata a chcete zažít něco neobvyklého, co si užijete s nimi? Hru, která rozvíjí fantazii, dodává sebedůvěru a pomáhá dotvářet charisma? Už vás obyčejné Člověče nebaví? Chcete něco, co si můžete kdykoli zahrát, sami si určit délku hraní a ozvláštnit svůj vztah k dětem?

To všechno vám může nabídnout RPG. Co to ale je? Je to zkratka slov Role playing game, neboli hraní na hrdiny. Je to v České republice lehce neznámý pojem a ačkoli ji hraje celkem dost lidí, zůstává většině společnosti skryta. Bývá zahalena roušku nerdovství, v typickém příkladu hlavních postav z Teorie velkého třesku. Pokud poslední větě nerozumíte, nevadí. Zkrátka  a jednoduše, RPG vzbuzuje pocit, že je to prapodivná zábava pro ty chudáky, co nemají holku. To je ale velice nepřesná domněnka. Jde spíš o to, že hraní RPG bývá často komplikované, z pohledu nováčka. Pokud vás někdo správně s RPG neseznámí, a vy máte možnost vidět ji jen povrchně, může vás škaredě odradit. Uvidíte totiž možná partu lidí, co sedí u stolu, házejí kostkou a vykládají, jak jdou zabít skřeta. Může to vyvolat pocit, že se hráči zoufale snaží zažít zažít něco neobvyklého, že svět tam venku je pro ně nemilosrdný a že si proto vymysleli vlastní, podivnou realitu, nebo že si chudáčci nemohli dovolit koupit ani hru do počítače, že se baví takhle divně.

Ovšem, pokud se tomuto stereotypu vyhnete a rozhodnete si nějakou tu hru zahrát, může vám ji pokazit i hráčský tým. Každý člověk je naladěný na trochu jiný přístup k hrám, každý hráč má jiné požadavky na rozhodčího hry, neboli PJeje-Pídžeje-, někdo upřednostňuje fantasy, někdo sci-fi, někdo čistou realitu. Je prostě obrovské štěstí, když hned napoprvé narazíte na takovou skupinku, která je naladěná jako vy a baví vás to.

Dočetli jste až sem? Pokud ano, tak nezoufejte! Ke hraním RPG s vašimi dětmi je cesta poměrně snadná. Vše se bude odvíjet pouze od vás a vašich dětí.

Abyste hráli RPG, nemusíte před tím projít výcvikem jiných her, nepotřebujete ani ty kostky, můžete hrát úplně bez ničeho. Záleží jen na vás.

Zkusím vám teď popsat postup té nejsnadnější a nejprostější RPG hry, pro vás a vaše děti.  Hodí se i pro malé děti, dejme tomu od 4 let. Ale věřím tomu, že i mladší dítě by se mohlo přidat, je to případ od případu.

Nemusíte se vůbec zatěžovat vymýšlením postav. Vaše děti budou hrát sami sebe. Podle libosti jim můžete přiřadit rozličné schopnosti, ale také nemusíte.

Na vás je teď vymyslet základní kostru příběhu, svět, ve kterém se vaše robátka budou pohybovat. Pokud jste ze začátku bezradní, nebojte se použít již někým jiným vytvořený svět. Neznají vaše děti Narnii? Tak  šup sem s ní. Na začátek dětem odvyprávíte úvod. Klidně se držte současné reality.

Dám vám příklad. Hrajete se dvěma dětmi, dejme tomu s Tomáškem a Eliškou.

Byla nebyla jedna rodina. Maminka, tatínek, Tomášek a Eliška. Žili si hezky v jednom krásném městě a měli se rádi.

Jednou si Eliška a Tomášek hráli jako obvykle u sebe v pokoji, když tu se rozhodli, že si zahrají na schovávanou. Tomášek počítal do 10 a Eliška se utíkala schovat. Eliška věděla, jak se má schovat, byla v tom nejlepší. Bohužel pro ni, Tomášek byl nejlepší v hledání.  A tak se tentokrát Eliška rozhodla schovat opravdu důkladně a utekla proto na chodbu – vlezla do velké šatní skříně. Když Tomášek dopočítal, vydal se hledat Elišku. Pod postelí nebyla, za stolem taky ne, dokonce se nepokusila schovat pod peřinu, což jí už několikrát vyšlo, protože pod neustlanou peřinou to vypadalo, že nikdo není, natožpak celá Eliška. Uměla v tom zkrátka chodit. Když se Tomášek ujistil, že v pokojíčku není, vydal se ji hledat po zbytku bytu. Hledal ji v koupelně, v obýváku, dokonce i v kuchyni, kde maminka zrovna vařila oběd. Několikrát prošel kolem skříně v chodbě. Až když už si myslel, že Eliška podváděla a schovala se za vchodové dveře, napadlo ho podívat se do skříně. Otevřel ji, ale Eliška tam nebyla. Jen spousta kabátů, kabelek a bund. Tomášek měl toho právě akorát dost. Ta Eliška, tohle přece neplatí! Trucovitě si sedl do skříně a opřel se o její vnitřní stěnu. Když tu najednou, co to? Stěna skříně jakoby tam nebyla a místo aby se Tomášek pohodlně opřel, najednou ležel a kolem něj tráva a kvítí. Něco ho tlačilo do zad, tak vstal a zjistil, že leží na kupě ponožek. A každá byla plonkovní! Rozhlédl se kolem sebe a zjistil, že se ocitnul na neznámé zahradě a že se sem dostal provděpodobně těmito dveřmi, co vypadaly jako šatní skříň od nich z chodby. BAF! Vykřikla Eliška a Tomášek leknutím skoro nadskočil! Tak tady jsi! Já věděl, že podvádíš! – Já nepodvádím, bránila se Eliška, já jsem sem propadla! Najednou se za nimi ozvaly kroky.

Tak a to by byl úvod. Teď záleží jen na vás, co byly ty kroky za Eliškou a Tomáškem, měl by to být někdo, kdo se v onom světě vyzná a požádá je o pomoc, nebo jim třeba zamkne skříň, aby se nemohly vrátit zpátky, pokud mu nepomůžou s nějakým problémem. Záleží jen na vaší představivosti, na povahách vašich dětí, zda chcete, aby byla jejich hra dobrodružná, nebo poučná, hlavně by měla děti bavit a měla by jim dát možnost rozhodnout se, co chtějí dělat dál. Nastiňte tedy okolnosti, postavte je před nějaké rohodnutí a pak už jen žasněte, jak se s tím vaše děti poperou. Uvidíte, že na ně budete pyšní, co všechno nevymyslí, kolikrát vás překvapí a zaskočí, o to to bude větší zábava pro vás. Nesnažte se je okolnostmi tlačit k rozhodnutím, jaké by se líbily vám, snažte se, aby vše bylo logické, mělo jistý řád, aby se v něm mohli snadno orientovat.

Jak tedy budete pokračovat dál? Dejme tomu, že ty kroky za dětmi byly velké medvědice. K dětem promluví a to byste měli zahrát vy. Předstírejte hlas medvědice.

Buďte smutní, že vám ztratilo malé medvídě a že ho nemůžete najít, že máte doma ještě další dvě a že je nemůžete jen tak opustit, abyste hledala to třetí a zda by vám děti nepomohly. V tuto chvíli přichází řada na vaše děti. Zeptejte se jich, co tedy chtějí dělat. Když na vás budou koukat a nebudou se mít sami k rozhodnutí, pomozte jim, řekněte, že rozhodnutí je jen na nich, že si mohou vybrat, zda medvědici pomohou, nebo ne. Ať se spolu klidně domluví. Až budou vědět, zda ano či ne, přimějte je, ať medvědici sami odpoví. Žádné: „Tak my jí teda pomůžeme…“

Ale: „Dobře, medvědice, neplač, my ti pomůžeme.“

Tohle je hodně důležité, pomáhá to se vžít do příběhu. Pokaždé, když vaše děti někam přijdou, barvitě jim popište, jak jejich okolí vypadá. Jak na ně působí, co cítí a slyší. Když budou s někým mluvit, mluvte v 1. osobě. Můžete používat pomůcky, různé rekvizity, nebo  obrázky.

Pointa, délka příběhu, nebo místo, kde budete hrát záleží jen na vás. První příběh může být na jeden večer, abyste si to společně zkusili. Takže nevymýšlejte žádné velké světy a zápletku hodnou pána prstenů. Zkuste příběh na hodinku, či dvě. Poučí to vás i vaše děti. Příště už můžete zkusit něco jiného, těžšího, třeba i na pokračování. Vaše děti budou nadšené, jejich představivost je na mnohem větší úrovni, než naše, do svého příběhu se snadno vžijí.

Můžete pak hrát třeba i na dlouhých cestách na dovolenou, večer místo pohádky. Vaše děti to může naučit mnohému a pomůže to jejich sebedůvěře, lépe se poznají, prostřednictvím vašich zápletek je můžete vychovávat, inspirovat. Celou vaši hru můžete zapisovat, prokládat obrázky dětí, které mezitím namalovaly a budete mít krásnou společnou vzpomínku.

U starších dětí máte volnější ruku. Nevím, nakolik je Harry Potter oblíbený u dnešní mládeže, ale já bych třeba dětem, okolo 10 roku připravila dobrodružství inspirované světem Harryho Pottera. Vaše děti už jsou větší, můžou se rozhodnout, zda budou hrát sami sebe, nebo nějakou jinou postavu, kterou si vyberou, vymyslí, mohou ji i namalovat. Můžete použít již vytvořený kouzelný svět Harryho Pottera s jeho zákony a pravidly, ale s vlastním příběhem.

Zde je návod jednoduchý. Řekněte vašim dětem, ať si vymyslí kým by chtěli být. Jen jim dejte nějaký klíč, podle kterého mají postupovat. Buď jim přimo řekněte, že to bude ve světě Harryho Pottera, nebo chcete-li, aby to bylo překvapení, tak jim jen řekněte, že by měli být stejně starými dětmi, můžou vypadat jak chějí, jmenovat se jak chtějí, mít vlastnosti jaké chtějí a až se rozhodnou, ať se nahlas představí, popíšou a něco málo o sobě poví. Každý může být kýmkoli, vaše děti nemusí hrát sourozence.  Příběh může začít tím, jak jim jednoho letního dne sova donese dopis, že jsou přijati na školu čar a kouzel třeba na Křivoklátu. Udělejte každému dítěti začátek zvlášť, klidně před ostatními dětmi. Popište jim, jak v dětství zažily pár podivných okolností, že se jim stalo něco nadpřirozeného, pokud je vaše dítě třeba umělecky nadané, tak že třeba když jednou rozlilo barvu, tak že se před ním najednou slila do obrázku květiny, u dítěte, co je hodně živé a rádo lozí po prolézačkách, tak při jednom nešikovném pohybu místo pádu, se pomalu sneslo k zemi atd.

Jednoho dne je rodiče pošlou se seznamem věcí nakoupit kouzelné hůlky, učebnice a oblečení do nějakého obchodu, který bude takový, jaký jim ho popíšete. A tam se společně potkají. Už tam jim můžete nachystat nějakou menší akci, která je dá dohromady, donutí je společně se s problémem vypořádat a udělá z nich přátele. Až se sejdou v kouzelném létajícím autobusu, který je odnese v září na školu, budou sedět společně a bydlet na stejném pokoji. Seznámíte je se svou školou, můžete nakreslit mapku hradu s jeho okolím, přichystejte jim rozdělení do kolejí (vůbec nemusí být nebelvír, havraspár, mrzimor, či zmijozel, pravidla školy jsou pouze na vás, jako ostatně všechno. Tenhle seznamovací začátek bude nějakou dobu trvat. Až to budete mít, hru ukončete. Pro začátek je toho až až.

Vy si do příště usmyslete systém, jak budou fungovat kouzla. Buď si můžete říct, že systém žádný nepotřebujete, že když dítě sešle kouzlo, že se mu to podaří, ale v tomhle případě je možná lepší uvažovat o určitých pravidlech. Jeden jednoduchý vám poradím.

Napište si kouzla, která se vaše děti naučí ve škole používat, hoďte je na papír s popisem, k čemu kouzlo je. Můžete je rozdělit na pohybová kouzla, na přeměňující kouzla, na kouzla používaná bez hůlky, na přesvědčovací kouzla, zase se vám žádné meze nekladou.

Váš systém by měl být logický, aby se v něm děti dobře orientovaly. Snažte se, aby každé odvětví mělo alespoň tři kouzla.

Pak dětem řekněte, že jídlo a veškeré potřeby denního života, mají na škole zadarmo, ale že dostanou nějaké peníze, za které si budou moci kupovat různé kouzelné i obyčejné předměty, jejichž cenu určíte během hry vy sami. Děti se tak budou sami rozhodovat, jak s nimi naloží.

Pak každému dítěti rozdejte nějaký počet zkušeností. Do začátku každému stejně.

Ukážu vám zase konkrétní příklad. Dejme tomu, že máte kouzla rozdělená na:

Pohybová kouzla – 1)předmětu, 2)levitace předmětu,3) odmrštění předmětu

Přeměňující kouzla – 1)Přeměnění předmětu ve zvíře, 2)přeměnění zvířete v předmět, 3)přeměnění čehokoli v konkrétní věc

Bezhůlková kouzla – 1)Ovládání hlasem, 2)ovládání pohledem, 3)ovládání gestem

Přesvědčovací kouzla – 1)Přesvědčit o lži, 2)rozpoznání lži, 3)zapomínací kouzlo

Lektvar – 1)léčivý, 2)dodávající štěstí, 3)přeměňovací lektvar

Každému jednotlivému kouzlu přidejte nějakou cenu (zkušenosti). Například všechna kouzla označená jedničkou budou za 100 zkušeností, kouzla označená dvojkou za 200 zkušeností a kouzla označená trojkou budou za300 zkušenostních bodů.

Pak si určete stádia umu kouzla, to není nic jiného, než nakolik dané kouzlo budu umět. Při naučení kouzla jej budu umět na 20 bodů.  Za každých 100 zkušeností si bude moct hráč koupit dalších 5 bodů umu kouzla. A určete hranici, kam až bude moci vystoupit, takže omezení je třeba možné maximálně 7x, zvýšení o 35 bodů, v každém herním úseku je bude moci zvednout jednorázově o 10 bodů, tedy 200 zkušeností.

Pak si vymyslete nějaké základní dovednosti. Dám další příklad:

Obratnost (uhýbání; celková tělesná obratnost)

Všímavost (k nalezení tajných skrýší; všimnutí si neobvyklých jevů)

Přesnost (míření; odhad vzdáleností, měr; preciznost)

Odolnost fyzická (výdrž; odolnost vůči fyzickým účinkům kouzel)

Odolnost psychická (trpělivost; odolnost vůči psychickým účinkům kouzel)

Intelekt (rychlost chápání, učení)

Charisma (zapadnutí do společnosti; zalíbení se; schopnost přesvědčování)

Tyto schopnosti dostanou do začátku všechny děti na stejné úrovni. Nejlépe je začít níže. Takže do začátku každý bude mít 10 bodů k těmto základním dovednostem.

Každých dalších 5 bodů bude stát 100 zkušeností. A za každé sezení (jeden odehraný večer) si může hráč dovednosti zvýšit max. o 10 bodů, tedy za 200 zkušeností.

A určete si, kolik dáte dětem do začátku zkušeností, aby si za ně mohli vybrat své dovednosti, nebo kouzla. K tomu se vrátíme později.

Vymyslete předměty, které si děti budou moci na škole koupit (za peníze) a určete jejich dostupnost. Plus vymyslete název a hodnotu peněz. (Nezapomínejte, že jídlo a pití a základní potřeby, by do toho neměly spadat, je to zbytečně moc komplikací hry, to si nechte pro starší děti)

Například: základní měna –  1 Zlaťák = 100 Stříbrňáků

Křišťálová koule: 80 St ( předpovídá budoucnost do vzdálenosti 1 dne – obrazem) Dostupnost- snadná

Bezedný měšec:  50 St (měšec, který uschová neobvykle velké i těžké předměty)

Dostupnost- snadná

Zlodějivzdorný měšec: 10 Zl (měšec, o který vás neokradou)

Dostupnost- nižší

Kniha výkladů: 25 Zl (pomáhá přesněji vykládat obraz křišťálové koule)

Dostupnost- snadná

Univerzální klíč: 20 Zl (odemyká všechny dveře kromě uzamčení kouzlem střední a vysoké úrovně)

Dostupnost- nízká

Rychloboty: 90 St (pomáhají nositeli dostat se na místo 3x rychleji, max doba užití 5 min, pak odpočinek 2 minuty (čím vyšší Fyz. Odolonost.  Za každých dosažených 10 bodů Plus 3 minuty chůze navíc a 1 minuta odpočinku méně) , tím déle se dají použít bez odpočinku)

Dostupnost- snadná

Smaragdový prsten: 50 Zl (zvyšuje um kouzlo ovládání hlasem o 20 %)

dostupnost- snadná

. . .

A určete, kolik peněz vaše děti do začátku dostanou, kolik jim bude chodit měsíčně třeba z domova, nebo zda budou mít možnost si ve škole i nějaké peníze vydělat.

Tak a teď si vše ukážeme na konkrétním příkladu. Za předpokladu užití zde ukázaných tabulek dovedností, kouzel a předmětů vám ukážu, jak si vaše děti budou moci vybírat.

Takže představme si, že jste do začátku dali vašim dětem 600 zkušeností a  1Zlaťák a 50 Stříbrňáků.

V základních dovednostech mají všichni 10 bodů.

Každých dalších 5 bodů stojí 100 zkušeností. A každé kouzlo podle stupně obtížnosti stojí dalších 100 až 300 zkušeností.

Vaše děti si tedy budou vybírat jednak mezi tím, jaká se jim líbí kouzla a nebo dovednosti a bude jen na nich, do čeho ze začátku zainvestují. Jak bych postupovala já? Tak ze začátku příběhu obvykle nebývá důležité umět hned všechna kouzla, mnohem důležitější je (podle mě!) umět se začlenit do kolektivu, a rozpoznat do kterého kolektivu je dobré se dostat. Investovala bych tedy své body především do charismatu a intelektu.  Omezení je na 10 bodů na zvýšení v jednom sezení, takže za intelekt i charisma zaplatím 400 zkušeností a obojí si tedy zvednu o dalších 10 bodů.


Teď mi zbývá 200 zkušeností, tak si za ně nakoupím nějaká kouzla. Líbí se mi přivolání předmětu z pohybových kouzel. Tak si jej nakoupím za 100 zkušeností a ráda bych toto kouzlo ovládala i bez hůlky, tedy pouze hlasem, což mě stojí dalších 100 zkušeností. Nyní toto kouzlo umím používat hůlkou i hlasem.

Za peníze si můžu koupit křišťálovou kouli a bezedný měšec. Obojí je snadno dostupné, takže není třeba vymýšlet příběh o tom, kde jsem své předměty koupila. Zbylo mi 20 St.

Tak a teď ať si to děti hezky zapíší do svých hracích deníků. Stačí kus A4.

Na papír ať si přehledně zapíší své schopnosti, naučená kouzla, použité a zbývající zkušenosti a peníze, inventář. Je také dobré zapsat si jména svých spoluhráčů, pokud mají jiná, než ve reálu, aby se naučili oslovovat se ve hře svými novými jmény a ne původními.

Ať si nakreslí, jak jejich hrdina/ka vypadá a jaký je třeba jeho životní postoj, nebo co ho vystihuje. Takto bude možná vypadat ta část s dovednostmi a praktickými věcmi:

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Obratnost : 10b

Všímavost : 10b

Přesnost : 10b

Odolnost fyzická : 10b

Odolnost psychická : 10b

Intelekt : 20b

Charisma : 20b

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Kouzla:

Pohybová – přivolání předmětu (základní 20b) + schopnost ovládání hlasem (20)

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Zkušenosti: Využitých – 600 / dostupných – 0

Peníze: Rozfofrovaných: 130 St. / dostupných – 20 St.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

To samé si o svých malých hráčích zapište i vy. Je důležité je oslovovat svými hráčskými jmény, kvůli lepšímu vžití se do svých rolí. Napište si, jaké si zvolili schopnosti a kouzla, kolik jim zbývá peněz, abyste podle toho mohli určovat běh hry.
No ale vás teď jistě zajímá, jak ten systém využijete v praxi. K tomu budete potřebovat desetistěnnou kostku.  Pokud tento výraz slyšíte poprvé, nezoufejte. Je to úplně obyčejná, v hračkářství celkem snadno sehnatelná kostka. Pokud ji nemáte, kupte si ji, pokud můžete, kupte jich víc, nejlépe pro každého dvě, nechcete-li utrácet, vystačíte si i s jednou, jen se budete muset prostřídat. Další možnost je, máte-li přístup k internetu internetová kostka, která je výborná v tom, že si tam můžete snadno nastavit kolikastěnnou kostkou chcete házet, kolika kostkami a výsledek vám uloží do listu. Odkaz zde: http://rpg.norwinter.com/

Funguje to jednoduše:

U typu pravidel, které vám zde nastiňuji nám jde o stostěnnou kostku, takže v kolonce, kde máte navolit kolikastěnnou kostkou chcete hodit, navolte 100. Já po pokusu hodila 38.

Proč jsem vám tedy radila koupit si desetistěnku, když potřebujete stostěnnou? Kvůli praktičnosti. Více využijete desetistěnku, než stostěnku. Pokud chcete hodit desetistěnkou stovkové číslo, tak prostě hodíte dvakrát, nebo dvěma kostkami s tím, že si určite, které určuje desítky a která jednotky.

Na desetistěnce je číslování: 0,1,2,3,4,5,6,7,8,9

Je tedy jasné, že hodíte-li 6 a 2, dané číslo bude 62, ale jak hodíte stovku? Jelikož se ve hře nepočítá s nulami, tak stovku hodíte tehdy, padne-li vám dvakrát nula.  Jestli se vám to zdá nepravděpodobné, tak na to zapoměňte, já hned při své první hře hodila 100 dvěma kostkami hned na třetí hod. Což nebyla žádná výhra. V té hře bylo totiž to nejnižší číslo to nejlepší. Smolař 🙂

Tady to bude také tak.

Dejme tomu, že chci použít pohybové kouzlo. To mám na úrovní 20 bodů. Budu se tedy snažit podhodit 20. Tedy hodit 1-20 na své kostce. Hodím a co se stane? V tabulce vám ukážu u jednotlivých hodů, co se bude dít. Mohu si vybrat, zda své kouzlo vyvolám hůlkou, nebo hlasem, protože to u tohoto kouzla umím obojí.

Hodím-li:

01- 20: Kouzlo se mi bez problému povede, čím nižší hodím číslo, tím lépe.

21-30: Kouzlo zafunguje neúplně. Předmět se třeba lehce pohne, ale nic víc.

31- 50: Kouzlo nezafunguje vůbec.

51-70: Kouzlo se zmaří tak, že byl-li můj cíl pohnout předmětem nepozorovaně, stane se pravý opak, všichni si mého pokusu všimnou i přes to, že se kouzlo nepovedlo.

71-100: Kouzlo se zkazilo. Zde už jen záleží na vaší fantazii, co nepodařené kouzlo způsobí. Může udělat přesný opak a místo toho, aby se předmět posunul potichu a ladně vaším směrem, pohne se rychle a hlučně daleko od vás a ještě se třeba rozbije, nebo se nestane žádné pohybvé kouzlo, ale místo toho se předmět promění ve velkého trolla a vám nezbyde než před ním hodně rychle utéct.

Tohle bude nutit vaše děti používat kouzla s rozvahou a budou mít touhu zdokonalovat své dovednosti. Klidně si vy, jak PJ rozhodněte dopředu, jak budou daná kouzla fungovat v jakém stadiu úspěchu, či neúspěchu.

Pokud budu postupně zvyšovat svou dovednost tohoto kouzla, třeba v příštím kole o dalších 5 bodů (za 100 zkušeností), přepíšu si v sešitě bodovou znalost tohoto kouzla, což bude nyní na 25 bodů. Až budu příště chtít použít toto kouzlo, moje šance, že se mi podaří se mi zase zvýší. Pokud budu chtít použít kouzlo hlasem, a nezvednu si jeho úroveň také o 5 bodů, bude platit původní 20 bodový um. Nebo naopak, zjistím, že chci toto kouzlo umět používat pouze hlasem, tak si zvednu pouze dovednost tohoto kouzla v ovládání hlasem. V tom případě až budu chtít kouzlo použít, řeknu: Použiji hlasové pohybové kouzlo na úroveň 25.  A zase se budu snažit hodit méně než 25. Kdybych se dostala do situace, že nebudu moci použít svůj hlas, třeba že budu nemocná a přijdu o něj, nebo bude nutné být absolutně z ticha a budu nucena použít hůlku, bude můj bodový um jen na 20 bodech a podle toho se budu snažit hodit.

Jak vidíte, i s tak málem kouzel mají vaše děti velké možnosti, jak je kombinovat. Když budou chtít, můžou čarovat i bez hůlek, což se hodí, kdyby ji třeba nedopatřením ztratili, nebo zničili a neměli možnost opatřit si novou.

Když budou chtít třeba použít jedno ze svých základních dovedností, třeba pomocí charismatu přesvědčit spolužáka, aby mu dal opsat úkol, budete postupovat stejně. Já si nastavila 20 bodů u charismatu. Takže zahrajeme společně s PJem scénku. Každý budeme mluvit za sebe v 1. osobě. Pj hraje spolužáka, já svou postavu:

Já: Ahoj, prosím tě, zapomněl jsem si vypracovat úkol, mohl bys mi ho dát opsat?

(Je jen na PJ jestli za spolužáka rovnou neodpoví ano, nebo ne, nebo zda nechá dítě házet kostkou na charisma, zda se mu to podaří. Přihlédněte k tomu, jak dobře dítě argumentuje, nebo k tomu, jak ho má jeho spolužák v oblibě.)

Spolužák(PJ): No, já nevím, co když se na to přijde? Nerad bych měl problémy!

Já: Neboj, na to se nepřijde…

Dialog stojí jen na vás dvou. Vy jako Pj můžete rovnou říct, že spolužák je tedy přemluven a úkol dal opsat, nebo to necháte na kostce.

Takže já si hážu na charisma. Snažím se podhodit 20. Znovu si teď zkusím hodit internetovou kostkou. Tentokrát jsem měla štěstí a hodila jsem 5. To znamená velký úspěch.

Moje přemlouvání by tedy mělo vyjít. Pro další okořenění si PJ může hodit na psychickou odolnost spolužáka. Předpokládejme, že má základní dovednost na 10 bodech. Hodím kostkou (tento hod nemusíte nikomu ukazovat). Spolužák si také nehodil špatně. Padla mu 9. Protože ale mám nad ním jako hráč procentuální převahu (5 z 20 je víc, než 9 z 10), můj souboj byl vítězný. Takže co spolužák udělá? Nabídne mi svůj úkol a ještě mi poradí, na co si dát pozor. Kdybychom si třeba hodili oba na úspěch, ale já procentuálně hůře (např. já bych hodila 19 a on 4), tak by mi úkol dal opsat také, ale chtěl by ho třeba rychle zpět a dal by mi najevo, že s tím úplně nesouhlasí, nebo bych ho musela příště úspěšněji „přemlouvat“. Kdybych hodila neúspěšně, třeba 58, apolužák třeba 45 tak nejenže by mi nedal úkol opsat, ale ještě by kolem toho ztropil takový povyk, že by to třeba zaslechli učitelé a já bych měla domácí úkol navíc a spolužák taky.  🙂

To je na RPG krásné, nemusíte jako PJ sám nic vymýšlet, vy nastíníte jen základní kostru a nějaké alternativy a většinu příběhu dotvoří stejně vaše děti a náhoda. Kolikrát vás bude šokovat, kam až to dotáhnou a jak si s problémy poradí.

Vím, že to bylo hodně komplikované. Ale byl to jen příklad. Navíc mnohem komplikovaněji to vypadá takhle, na monitoru, v praxi je to brnkačka.  Nejtěžší je vymyslet prostředí a třeba základní zápletku, do které své děti postavíte, pak nějaký systém fungování schopností.

Vaše děti s každým dalším večerem, kdy budete rozvíjet svoje dobrodružství se budou zdokonalovat a objevovat nová a nová dobrodružství. Vy jim po každé hře (sezení) rozdělte další zkušenostní body. Je jen na vás, jak moc s nimi budete šetřit, nebo plýtvat. Ale snažte se je oceňovat co nejspravedlivěji. Oceňujte i plány, které se neuskutečnily, ale měly potenciál, oceňujte veškeré kladné, odvážné i třeba neúspěšné akce. A především(!) nikdy netlačte na pilu. Určitě se vám stane, že si vymyslíte na nějak večer skvělé dobrodružství s úžasnou zápletkou s rozuzlením. Jenže vaše děti se vydají úplně jinam. Pak tedy improvizujte. Nesnažte se tlačit je do dobrodružství, která chcete vy, dejte jim svobodu. Nikdy mě víc nerozčílí, než když nás PJ tlačí někam, kam sami nechceme a ať uděláme co uděláme, pořád nás tam žene. To je špatně. A netrestejte své děti/hráče pokud nesplní úkol tak, jak byste si vy představovali, snažte se být objektivní a nestranní. 

Jak vidíte, je zde celkem dost pravidel. Zase je jen a jen na vás, zda si pravidla uděláte jasnější, nebo volnější. Řekla bych, že čím starší děti, tím je lepší stanovit si konkrétnější pravidla, aby nedocházelo ke sporům. Můžete použít stávající systémy RPG her, nebo si vymyslet vlastní. Já sama ze začátku měla raději, když byla pravidla volnější, přišlo mi to zbytečně komplikované, hned od začátku jsem hrála celkem promyšlený herní systém (WH Dark Heresy), pak jsem se dostala k Dračímu doupěti, kde je systém celkem jednoduchý a nekomplikovaný a zjistila jsem, že mi ta promyšlenost a detailnost předchozí hry chyběla, jelikož mi paradoxně dávala větší svobodu. Věděla jsem, co přesně můžu a nemůžu, zatímco v Dračím doupěti to bylo hodně o dohodě s PJem. Ale každý to má jinak. Předpokládám, že pokud jste nováčci, začnete s tím nejjednodušším systémem, skoro bezpravidlovým, jaký byl u hry s Narnií a medvědicí, ale nakonec se třeba dopracujete k velmi konkrétnímu a komplikovanému hernímu řádu, který bude přesně vyhovovat vám a požadavkům vašich dětí.

Takže si to shrňme, co potřebujete do začátku:

1)Určit si svět, ve kterém se vše bude dít, jeho základní pravidla.

2)Vymyslet z jakých dovedností si děti budou moci vybrat (můžete postupně rozšiřovat).

3)Mít nachystané některé mapky, popřípadně mít nachystaný papír a kreslit za běhu.

4)Nachystat si i pár protivníků s danými schopnostmi, aby jste je mohli porovnávat v souboji (viz charisma vs. psychická odolnost).

5) Být otevřený všemu.

A během hry nezapomínejte: 

1) Netlačte na pilu.

2) Nezapomeňte na mluvení v 1. osobě, vyžadujte aby děti používaly i mimiku a co mohli předvést fyzicky, ať předvedou.

3)Oslovujte se herními jmény.

4) PJ má vždycky pravdu, ale nezneužívá toho.

Po hře:

1) rozdejte nově nabité a zasloužení zkušenosti

2) pro jistotu zapište, jak jste skončili

3) nechte děti ať si do příští hry ujasní v čem se chtějí zdokonalit

A hezky si to užijte. Doufám, že to pro vás bylo inspirativní a jasné. Berte to jen jako jeden z možných typů jak hrát a nebojte se udělat si vlastní systém. Snažte se udělat ten svět atraktivní vaši dětem, přizpůsobte ho jejich jedinečným vlastnostem a přáním. Nebojte se experimentovat a diskutujte. A pak mi dejte vědět, jak se vám to líbilo 🙂

 

Advertisements
Napsat komentář

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: