Návrat z dálek

Dobrá, možná byste mi oponovali, že Trogir v Chorvatsku není žádná dálka, ale pro mě, pro osobu, co nejdál byla na Sardinii, největší cestovací mánii zažila v pubertě, kdy jezdila do školy do Prahy a největší cestovní zážitek posledních 5-ti let bývá výlet do Zlína, je Trogir velké dobrodružství. Zvláště, když poprvé jedete do zahraničí bez rodičů a s vlastními úsporami.

O co větší dobrodružství to je, máte -li asi jen 60% zrak. 😀

Jako na potvoru se mi dostalo té cti, návštěvy zánětu mé milované duhovky. Nejenže to znamenalo co hodinu do oka kápnout, nebo máznout mast, ještě ke všemu jsem díky atropinu měla rozšířenou zorničku, tudíž jsem musela celou dobu nosit tmavé brýle a prdlajs jsem viděla. Zjistit, kolik stojí benzín pro mě bylo mission impossible. Copak ty číslice musejí dělat tak malé?

Takže nejenže jsem neustále mžourala a zavírala oko před sluncem, ještě si o mě na hotelu museli myslet, že jsem nějaká nafrněná pipina, co si nemyslí, jak není cool, když nosí tmavé brýle v jednom kuse 😀

Párkrát jsem si říkala, že bych je obdařila svým znepokojivým pohledem, ale říkala jsem si, že s personálem je lepší vycházet dobře a nesnažit se v nich vzbuzovat pocit, že jsem ďábel, nebo něco podobného, protože při prvním pohledu do očí víte, že je něco v nepořádku, ale že to dělá rozšířená zornice, vám vůbec nemusí dojít.

Říkala, jsem si, že jsem přece jenom v kulturně odlišném prostředí, kdo ví, zda by mě nechtěli upálit z pocitu, že jsem je uhranula, nebo že jsem posedlá.

Dobře,  hodně to dramatizuji, prostě jsem se tam takovými myšlenkami bavila a proč taky ne? 😀

Další skvělá věc, bylo společné čtení jedné knížky. Chvíli jsem četla já, chvíli přítel. Je fajn moci si okamžitě povídat o rozečteném příběhu bez toho, že byste druhému prozrazoval zatím nečtenou zápletku. Ovšem čtená kniha ovlivnila můj dojem z dovolené. Válka Z, kniha o celosvětová válce se zombiemi, ve mě občas vyvolala obavy na veřejných záchodcích, při procházce nepřehledným terénem a na jiných, „nebezpečných“ místech. Útok jsme čekala všude, i když jen podvědomě.

Motto písně Splasklé vzpomínky od Tata Bojs: „Fotím, tedy jsem…“ mi bzučelo v hlavě neustále. Možná potřeba z touhy prohlédnout si pořádně navštívené místo alespoň v poklidu doma, mě nutila fotit a fotit a fotit.

Nebudu vás nudit výčtem toho, jak jsem byli tam, viděli ono, zažili tamto…

Řeknu jen jedno. Občas má náš národ tendenci ukazovat na to, jak jsme ve všem nejhorší.

Je to škoda, protože to není ani zdaleka pravda. Všude je to stejné. Všude se někteří lid neumí chovat, všude jsou lidi, kteří mají rozhled, všude jsou lidi, co se špatně oblékají, špatně stravují, ale také lidé, co se oblékají nádherně a vyznají se v dobrém jídle. Při otevření novin na vás shlíželo to samé, co při otevření zdejších novin.

Ale v čem jsme jako Češi oproti Chorvatům ve většině lepší, je náš způsob řízení aut. V Chorvatsku to byl trochu souboj. Nadměrné užívání klaksonu, podměrné používáni blinkru, nedávání přednosti, nahodilé zaparkování uprostřed čehokoli, vjíždění do cesty bez rozhlédnutí, rychlá jízda v nebezpečných zatáčkách a vůbec, nedodržování předepsané rychlosti.

Každá cesta se tak stala trochu nepříjemným zážitkem, v očekávání dalšího vylekání se. Dokonce jsem viděla v místě, kde se mělo jezdit 60, ale jezdilo se 90, jet náklaďák, vedle něho skůtr a vedle něho další skůtr, pořvávající na řidiče v náklaďáku, tudíž obsadili oba jízdní pruhy. Před nimi byla nepřehledná zatáčka do kopce. Na stejném úseku se s kočárkem procházela paní se psem bez vodítka, lehce neposlušného.

Po návratu domů jsem byla v šoku.

Co se to sakra stalo s naším bytem? Byl obrovský!

Než jsem došla k vypínači, byl to pěkný kus cesty! A to jsme nebydleli na dovolené v žádném krcálku!

Nože, byly najednou perfektně ostré. To vysvětlit dokážu, když si zvyknete krájet rajčata plastikovým nožem, není se čemu divit, ale já byla po návratu jak Alenka v kraji divů.

A jak mi najednou připadalo všechno levné! Jen ta káva tu není tak dobrá, ale co, doma piju stejně meltu.

Prostě pro mě tohle cestování bylo s dobrým koncem. Žádné slzavé vzpomínání na to, jak TAM bylo všechno lepší, a tady je to hrozné. Pěkná dovolená a šťastný návrat. Tak by asi mělo vypadat cestování. Zas mám na pár let věčný klid a před sebou dovolené u nás, v rodné zemi! Těš se Český Krumlove, příště jsi na řadě ty!

This slideshow requires JavaScript.

Advertisements
Napsat komentář

komentáře 2

  1. Krásné fotky, mám chuť pustit se do plánování dovolené:-) Letos pojedeme především do mého milovaného Irska.

    Odpovědět
    • No vidíš, Irsko je prototyp představy naší ideální dovolené 🙂
      Nebo Skotsko. Nevím proč, ale nějak mě to táhne objevovat zrovna tam 🙂

      Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: