Sushi – jídlo snobů? Zkouška zlínské sushi restaurace.

Sushi pro mě bylo trochu pózou pro snoby. Proč by mělo být trochu rýže zabalené do řasy a plněné syrovým masem takovým kulinářským zážitkem? Ne, že já osobně bych to nechápala, ba právě naopak, poslední roky se stravuji tak, že to i po dlouhé době někteří mí příbuzní ještě neskousli. Nejkomplikovanější jídlo, co v poslední době jím, je bílková omeleta se žampióny a pórkem dušená na víně. Na oběd mám obvykle jen brambor s tvarohem, nebo jen s citrónovu šťávou a solí, kroupy vařené samotné, nebo s hlívou, rýži maximálně s karí, nebo s bylinkami… prostě nic složitého, chuťově propracovaného, jak to nazývám já, obyčejný chuťový purismus. Když se mě někdo zeptá, co jsem měla k obědu, po pravdivé odpovědi lidé nezřídkakdy vykulí oči, nebo se alespoň podiví nad tím, co mi na takové vězeňské potravě chutná a  že to nemá chuť, není to zajímavé atd. Dědeček s babičkou zalamentují a utrousí poznámku o mé blízké smrti na podvýživu. Proto jsem moc nevěřila tomu, když tolik lidí nedokáže pochopit, že jím tak prostě, že sushi není jen pózou. Představovala jsem si to tak, že někdo, kdo se chce za každou cenu lišit, už neměl kam se svými chuťovýmí buňkami utéct. Italské jídlo bylo profláknuté snad jako první, po ní následovalo čínské jídlo a řecké jídlo, mexické jídlo, thajské jídlo a nějak už neměl co jíst, aby byl originální. Až konečně nalezl sushi. Bylo dost jiné, aby z toho někomu vypadl monokl z očního důlku a zároveň ne tak kontroverzní, aby ve jménu originality musel jíst pavouky, nebo šváby.

Když ho začala jíst jedna celebrita, zkusila to i druhá, nakonec se to doneslo i k prosté veřejnosti, která nechtěla zůstat pozadu. A nezůstala jsem tak ušetřena ani já, díky její dostupnosti i ve zlínském kraji.

Byli jsme ve svitu v Jednatřicítce navštívit skorotchána v nemocnici. Byl zrovna čas oběda a tak jsme přemýšleli, kam bychom zašli na jídlo. Skorotchýně jí jako vrabec a libuje si v mořských plodech a tak nebylo příliš šokující, že nás napadlo zajít si do restaurace o dvě budovy dál, kde se servíruje sushi. Původně jsem neměla v plánu to vůbec ochutnat, jak mnozí ví, nejím tučná jídla a moje zkušenosti s restauracemi nejsou nejlepší. Ale při pohledu do jídelního lístku jsem si řekla, že to pro jednou risknout můžu. Vše vypadalo, že by to mohlo odpovídat mým obvyklým požadavkům. Přiznávám, nikdo se neodvážil poprvé objednat si hned něco šílenějšího. Tak jsme začali jednoduše. Já si dala sushi s houbami shitaki, skorotchýně sushi s krevetkami, a přítel si dal sushi s krevetkami a avokádem. Každý jsme si povyměňovali několik kusů a šlo se degustovat.

Stálo to za to, nezvyklá konzistence byla velice příjemná, chuť byla jemná. Na talířku jsme dostali ještě křen wasabi, nakládaný zázvor , nakrájenou kedlubnu (řekla bych, prostě něco ředkvičkovitého typu) a zelené řasy. Já byla spokojená velice a mohu to všem vřele doporučit. Porce na jednu objednávku je na české poměry malá, ale já přišla do restaurace hladová a bohatě mi to stačilo, nebyla jsem přejezená, ani nenajezená, zkrátka porce tak akorát, hlad se ozval nejdřív po 2 a půl hodinách. I skorotchýně byla s velikostí porce spokojená, přítel se tvářil hladově. Celková útrata za 3 porce a troje pití bylo něco málo přes 500Kč, což není zrovna meníčková cena, ale sushi na této úrovni by asi ani nemělo smysl. Navíc něco málo přes 500 zaplatíme zhruba i po jednom posezení v klasické české hospodě za pár piv a limonád, za 2 osoby. Takže cenu shrnuji jako za uspokojivou, za ten zážitek to rozhodně stálo a brzy se tam vypravíme zase. Třeba na Valentýna. Už se těším!

Tohle je jeden a půl porce, o měsíc později. Objednali jsme si 3 porce a rozdělili do dvou, abychom toho víc ochutnali, ale tedy musím říct, že jedna porce úplně stačí. Příště na to půjdem postupně. 🙂

P.S.

Obsluha byla příjemná a chodila v pravý okamžik. Pokud jsem se jako hosti jakkoli prohřešili proti bontonu konzumace sushi, nedali to na sobě nijak znát. Prostředí bylo sympatické, nebylo přehnané, ani kýčovité, jak občas v asijských restauracích může být k vidění. Jméno zde neuvedu, kdo Zlín zná, ví, o čem mluvím a kdo ne, může nechat email ve vzkazech a ráda mu pošlu, o kterou restauraci se jedná.

Reklamy
Následující příspěvek
Napsat komentář

1 komentář

  1. Lucie Hájková

     /  2.3.2012

    Výborný článek, který zahřál na duši mimojiné tím, že nejsem jediný „blázen“, který se živí „vězeňskou stravou“ a jde proti proudu českých stravovacích zvyklostí.

    Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: