Morava je tuhá!

!Varování!

Pokud jste zimomřiví, tyto fotky vám mohou vyvolat nebezpečné běhání mrazu po zádech.

Za modřiny způsobené chodidly mrazu odmítám převzít zodpovědnost, zvažte prosím předem, zda je pro vás tento zážitek vhodný, či nikoli.

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Podle napajedelskéo serveru napajedlaci.cz, bylo dnes v noci naměřeno -16°C zhruba kolem 6. hodiny ranní. Bude to pravda, když jsem se já s úderem 8. hodiny podívala na venkovní teploměr, ukazoval -15°c (v prvním patře). To velice rychlo rozhodlo o způsobu mé dopravy do práce. V takové kose přece nepůjdu pěšky, zvlášť, když nejsem ještě doléčená!

Cesta na autobus byla krátká, autobus přijel rychle a mě nestačily ani pořádně zčervenat tváře. Vystoupila jsem na autobusovém nádraží. Cesta vedla mostem přes řeku Moravu, dnes již krásně zamrzlou.

Přejít by se po ní zatím nedalo, tedy alespoň člověku. To potápka s tím problém neměla, tloušťka ledu byla dostatečná, aby ji unesla. Trošku kulhala, ale nejsem si jistá, zda to bylo tím, že měla něco s nohou (Že by jí namrzla?), nebo jestli jí to jen klouzalo.

 O kousek dál plavaly v kouřící vodě kachny. Normálně, když člověk vidí páru, asi ho napadne, že je voda horká, ale při tomhle pohledu se asi nikomu nevybaví klasická vůně vzduchu, když se doma žehlí, nebo vaří voda  konvici. Z vody se kouřilo proto, že byla pořád teplejší, než okolní vzduch.

Kachnám to bylo zřejmě šumák, pokud ne, jsou lepšími herečkami, než se zdá. Do vody hupsly s radostí osmiletého dítěte, po ledu se procházely jako po luhačovické promenádě a nějaké ty stupně pod nulou jim byly jaksi u kloaky.

V tašce jsem právě nesla bráchův foťák a tak jsem neodolala a fotila tak, jak mi to dovolovaly pomalu mrznoucí prsty. Když už jsem si nebyla jistá, jestli mačkám spoušť, nebo jestli už jen cítím posmrtné cukání odumírajícího prstu, nacpala jsem foťák zpátky do kabely, při tom si nešikovně poškrábala ruce o kovový zip a pospíchala do práce. Trochu mě zneklidnilo, že navzdory velké zimě tam venku mě teplo obchodu nepraštilo svým rozdílem teplot do obličeje tak, jako obvykle, ale nakonec se ukázalo, že to jen moje znecitlivělá tvář neměla náladu posílat mi signály o čemkoli. Sundala jsem bundu, odolala pokušení nechat si čepici na hlavě a děkovala svému včerejšímu já, že nechalo pohankový polštář na topení. Teď sedím na teplém polštářku, na hlavě se mi ani nevím kde opět objevila čepice a jsem spokojená. Až mi polštář vystydne, vezmu sušenky co jsem koupila pro náhodné návštěvy a půjdu je nasypat kachnám k řece. Možná nejsou máslové Bebe pro kachní žaludek to nejlepší, ale třeba jim to přijde vhod.

 

Oblékejte se teple!

Advertisements
Předchozí příspěvek
Napsat komentář

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: