Ženy aneb My jsme všechny princezna – Zlínský Sex ve městě

Premiéra: 09.12.2011
Režie, Autor: Petr Nýdrle

Hrají:
Komínek Tomáš (Přemek)
Kovandová Blanka (Elizabeth)
Mrázková Hana (Tereza)
Valenta Jiří (Přemek)

Chci Vám všem, co máte možnost zajít si na Malou Scénu ve Zlíně, doporučit toto představení. Byla jsem na něm včera a byla jsem nadšená! Šla jsem tam s přítelem a navzdory faktu, že jde o ženský příběh, bavil se stejně dobře, jako já. Přiznejme si, že původní Sex ve městě i přes svou velkou popularitu není příliš zajímavý pro spoustu žen, natožpak pro muže. Hlavní hrdinka řeší své pseudoproblémy, piští u vitrín s botami, pointa příběhu nepřekvapí ani 11-ti letou školačku a ještě nás na konci neušetří svého „intelektuálního“ zamyšlení nad danou situací, přesvědčí nás o své morální převaze a slabší jedince tak donutí uvidět svou večeři již podruhé.

A tak by přirovnání této inscenace k Sexu ve městě mohlo část lidí odradit. Avšak zbytečně.

Příběh nám žádnou pointu necpe, jsme jen  pozorovateli určitého výseku života pěti kamarádek. Nebojí se zesměšnit ani taková témata, jako je sebevražda, nebo znásilnění, což už dnes nemusí nikoho šokovat, ale určitou dávku odvahy to vyžaduje (Už vidím ty pobouřené dopisy čestných žen, a mužů, jež jsou znechuceni, pohoršeni a vyzbrojeni dopisy s podpisem, či bez podpisu a větami typu: A co si o tom pomyslí naše děti (zřejmě bez vlastního mozku) !?).

Nemám žádné právo posuzovat herecké výkony, nejsem odborníkem, ale podle mě byli všichni velmi přesvědčiví, věřila jsem jim každou větu (což nebývá často).  Nedokážu říct, kdo byl nejlepší, každá role si mě uměla dostat na svou stranu.

U mnoha filmů, seriálů a hudebních skupin se rádo říká, že si v nich každý najde svého oblíbence, ve kterém se pozná. Já se nepoznala ani v jedné a zároveň ve všech. Zřejmě proto, že charaktery nebyly ploché, jak to bohužel bývává ( on je zlý, ten je hodný, ta je naivní, tahle je na prachy, tohle je romantička…prdlajs! Kdo o to stojí? Možná děti v pohádkách!)

Malým příjemným bonusem je několik zmínek o zdejším (zlínském) prostředí, díky kterému se do příběhu ještě víc vcítíte, protože se nedíváte na nějaké neznámé ženy, někde z Prahy, nebo bůhví odkud, ale možná to jsou vaše sousedky, nebo kamarádky. Kdo okolí zná, tak si prostředí i lépe představí. Lavička v parku vedle stromu má najednou konkrétní, opravdové místo, určitě autor myslel tu samou, co si představujete vy. Rybníček je ten samý, kam se jezdíme koupat i my, kam se přes bahno a škeble špatně leze do vody, kde hučí pásy štěrkoviště, co v danou hodinu náhle vypnou a to ticho je magické,  kolem pokukují rybáři a teroristická skupina ukrývající se v okolí Hvozdné je najednou také blízká.

Abych to shrnula a zbytečně nežvanila. Koneckonců dobré věci se vychvalovat nemusí. A tohle podle mě bylo velice dobré! Zfilmování by stálo za to.

Děj udrží vaši pozornost v každé minutě, není se kdy nudit.

A půjdu ještě jednou.

Advertisements
Předchozí příspěvek
Napsat komentář

komentářů 6

  1. Míša

     /  19.1.2012

    Ahojky 🙂 taky sem na tom byla a je to super! Prosím, chtěla bych se zeptat, jestli nevíš jaká byla ta písnička, která tam hrála mezi jednotlivýmy obrazy…

    Odpovědět
  2. Mimochodem ten klip je nádherný, přesně takové se mi líbí.

    Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: