Rituály a vítaný stereotyp

Tak jsme ráno zaspali. Byla to vina nás obou, ovšem pro přítele to bylo horší, ten už pozdě přišel určitě, místo v sedm ráno, dorazil do práce v devět. To já svou práci ještě stihnout mohla. Začínám totiž až od devíti, takže probuzení v 8:35 pro mě ještě neznamenal ortel pozdního příchodu. Ale i tak jsem byla naštvaná, nepatřím totiž k lidem, tak, jako třeba můj přítel, kterým stačí třeba 15 min na vstávání.  Já potřebuji ráno svůj klídek. Proto vstávám nejpozději hodinu a půl před odchodem, nejlépe alespoň 2 hodiny, když mám 2 a půl, jsem nejspokojenější.

Proč se dobrovolně připravuješ o 2 hodiny spánku?

Na tuhle větu se mi sice odpovídá snadno, ale jen málokdo mi porozumí. Jsem typický skřivan, který s úderem deváté večerní hodiny usíná téměř do kómatu. Jakmile je večer, a já si třeba jen lehnu u televize, nebo u časopisu, do pěti minut spím. Brácha to okomentoval slovy, že jsem jako mrkací panenka. A přesně tak to se mnou je. Prostě nedělá mi problém vstát dřív, jelikož také usnu dřív. A ty dvě ranní hodinky, to je příprava na den! Nachystám si snídaní, uvařím si čaj s mlékem. V klidu si posnídám, podívám se na nějaký ten sitcom, zajdu si do sprchy, obleču se a ještě mám pořád hodinku, nebo alespoň půlhodinky, abych si třeba jen sedla a měl klid. Jsem přesvědčená, že tento můj rituál může za to, že  jsem takový kliďas. Prostě když máte ráno dvě hodiny času jen sami pro sebe, celý den zvládnete mnohem lépe.

Bohužel, v některých případech, jako třeba když zaspíme, jsem o ten svůj krásný stereotyp připravena, celý den to těžce nesu, i když to přeháním, spíš myslím často na to, jak si to druhé ráno musím vynahradit.

Nevidím rozdíl mezi tím, když vstanu v 8 hodin, nebo v 6 hodin, jelikož vstát se mi nechce nikdy, ale když už vím, že budu mít ráno pohodičku, vstanu raději, než když musím spěchat…už aby bylo zase ráno a já si mohla užít svoji hodinku, nebo raději 2 a půl. Jediné, po čem ještě toužím je s někým ten svůj rituál sdílet, bohužel, přítel ráno nejí, jen se obleče, vyčistí zuby a jde. Tak doufám, že u mě zase brzo přespí brácha, na tohle má názor jako já. Je fajn sdílet s někým ráno. Společně se nasnídat, zasmát se moderátorčinému špatně zvolenému oblečení, a ještě mít před odchodem dost času na to uklidit, abychom se večer vrátili do útulného bytu.

A co taková snídaně v trávě? Tu musím také jednou zkusit! Ale raději počkám do léta…

Reklamy
Následující příspěvek
Napsat komentář

1 komentář

  1. Ella

     /  22.4.2012

    Horší to je ve chvíli, kdy pracuju od 6.30-7.00. To opravdu nezvládám vstávat s dostatečným předstihem a dopade to tak, že v šest hodin ráno horko těžko rozlepim oči, vyčistim si zuby, hodim na sebe oblečení a pádim. O nějaké úpravě vlasů, malování nebo snídání nemůže být řeč. Nevyhovuje mi to, ale co nadělám. Míň jak 8 hodin spánku už bych nezvládla 😦

    Odpovědět

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: