Konec světa? Přežijeme aspoň 2 měsíce

Tak jsem včera dělala pořádek ve špajzu a s potěšením jsem zjistila, že nastane-li avizovaný konec světa, nebudeme muset jít rabovat minimálně 2 měsíce, když se budeme krotit, tak třeba i čtvrt roku!  Nejenže máme špajz plný nutričně bohatých luštěnin(hrášek, čočka, fazole) a obilovin (žito, oves, pohanka, proso(dokonce i celý mák)), ale také těstovin, mnoha druhů, ať už z jen obyčejné bílé mouky, nebo z pravé tvrdozrnné, také celozrnné a víceméně všechny tvary. Na parapetu si pěstuji bylinky, které můžou alespoň minimálně nahradit vitamíny z čerstvé zeleniny a ovoce. Asi si říkáte, co voda? Dost sotva v postapokalyptickém světě poteče z kohoutku. Přesně tak. Ale hned u našeho bytu je vedle dveří okap. Stačí do něj navrtat pár děr a svádět vodu do kyblíku hadicí!

Asi si říkáte: Je to blázen! Věří v konec světa!

A ano, zřejmě máte pravdu, ale je vůbec možné, aby fanoušek Zombie filmů

http://www.youtube.com/watch?v=dMyIG2EKPoE&feature=fvst ) a největší fanoušek hry

Left 4 Dead nad tímhle neuvažoval?

Jasně, přijde-li konec světa kvůli zabijáckému viru ( http://www.novinky.cz/veda-skoly/252138-virus-schopny-vyhladit-polovinu-lidstva-stvoril-nizozemsky-vedec.html ), mé šance budou jen tak velké, jak silná je moje imunita.

Nebo spadne-li na Zem obří meteorit (nezaměňujte s meteorem, tuto chybu udělal Earl ze seriálu Dinosauři – na jejich dům spadnul meteorit. Přišel pojišťovák a Earl mu říká: „Jak to, že nám nezaplatíte škodu? Naše pojistka zahrnuje pád meteoru!“ a pojišťovák mu na to odpověděl: „To sice ano, ale na váš dům spadl meteorit. Meteor je těleso, které letí vesmírem, jakmile se ovšem střetne s planetou, říká se mu meteorit.“), moje šance už těžko ovlivním, to bude čistě jen o náhodě, ale lepší je být připraven, než nikoli. Každopádně budu-li jednou žít v domě a ne v bytě, ve sklepě si určitě zřídím malý bunkr se základními potřebami jako je lékárnička, plechovky s jídlem zásoby vody, jódové tablety, od známého si nechám vyrobit parní stroj na elektřinu (opravdu jednoho takového znám), takže i zásobu dřeva, a několik lůžek, aby člověk mohl přespat. Budu tam mít nachystané prkna a nářadí, abychom se mohli zabarikádovat, jelikož při zhroucení civilizace obvykle končí i civilizované chovaní a nikdo mi nezaručí, že mě mí dříve poměrně milí sousede nepřijdou okrást o zásoby.  
Četli jste Tmu od Ondřeje Neffa? Doporučuji, temné, ale poučné čtení! A pokud jste někdy nepřemýšleli nad tím, co všechno byste asi dělali, kdyby přišel konec světa, jste zřejmě šťastní lidé. Ještě předloni jsem neustále pendlovala z Napajedel do Zlína, abych se mohla vidět s přítelem. A živě si vzpomínám na ten šok, když mě vzbudila venkovní siréna cca v 7 ráno. Ne, nebyl to ten vysoký dlouhý tón, který se používá jako zkouška, ale byl to ten poplach, kdy siréna vlnkovitě zvedá tón a pak zase klesá. Vzpomínám si, co mě první napadlo. „Tak a je to tu, začala válka!“ Teď se mi zřejmě smějete a klidně se smějte, je to zdravé, ale já tehdy tento nezkušební alarm slyšela opravdu poprvé. A věděla jsem že ten stoupající a klesající tón znamená průšvih.
Měla jsem to spojené s bombardováním, s nukleární hrozbou a jinými děsivými věcmi. Alarm takto zvonil asi 2 minuty, pak se z rozhlasu ozvalo: „Ding Dong! Toto není zkouška, stav ohrožení. Opakujeme, toto není zkouška, stav ohrožení. Ding Dong“ To mé znepokojení samozřejmě neuchlácholilo. A až po nesnesitelně dlouhé minutě se ozvalo, že jde o povodňovou kalamitu. Že hrozí zatopení sklepů. No a tak skončila má příhoda. Jenže já za těch pár okamžiků prožila docela nepříjemné myšlenky. Došlo mi, že kdyby to byl opravdu začátek konce a stalo se něco opravdu zlého, situace by se mohla vyvinout jakkoli.
Najednou mě vyděsilo, že jsem poměrně daleko od rodiny, ač je to jen 20 km, ve válečné situaci i taková vzdálenost může být najednou nepřekonatelnou. Kdo vám zaručí, že budete moct projet, že nebudou zablokované silnice, že bude smět vůbec bezpečné vyjít ven? Jediné, co mi ještě chybí pro klid v srdci je to, že nemám řidičák, což tedy je v postapokalyptickém světě jen kus zalisovaného papíru, ale že vlastně neumím řídit auto. Ale to si plánuji na letošní leden. A Další věc?

Zbraň! Ne, že bych byla nějaký nadšenec pro zabíjení, ale je lepší ji mít, nežli nemít, viďte? Takže tohle je můj seznam věcí, co chci umět a vlastnit, pokud možno co nejdřív, abych nabyla falešného dojmu, že mám nějakou výhodu. Je jen otázka, jestli by bylo pro co přežívat. Kdyby to tu vypadalo jako v knize/filmu Cesta, nevím, jak moc lidská bych zůstala já a jestli ano, chtěla bych v takovém světě vůbec přežívat?

http://www.youtube.com/watch?v=uugauMXV1Rw

P.S. přítel mi koupil knížku :

 Našel ji v oddělení válečné historie 😀
Advertisements
Následující příspěvek
Napsat komentář

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: